Tisíce Čechů netuší, co všechno smí jejich opatrovník. Nejvyšší soud v tom udělal jasno
Publikováno: 13.6.2026
V České republice žijí desetitisíce lidí s omezenou svéprávností. Nejčastěji jde o seniory s demencí, osoby s vážným duševním onemocněním nebo lidi s intelektovým postižením. V mnoha případech jim soud ustanoví opatrovníka, který jim pomáhá se správou majetku nebo právními záležitostmi. Nové rozhodnutí Nejvyššího soudu nyní připomnělo, že takový opatrovník nemůže o životě opatrovance rozhodovat podle vlastního uvážení. Počet lidí, kterých se téma týká, přitom není zanedbatelný. Opatrovnictví řeší rodiny seniorů s demencí, lidí s vážným duševním onemocněním i osob s intelektovým postižením. S postupným stárnutím populace lze navíc očekávat, že podobných případů bude přibývat. Nejvyšší soud se nedávno zabýval případem muže, který dlouhodobě nesouhlasil se způsobem, jakým jeho opatrovník vykonává svou funkci. Tvrdil mimo jiné, že nerespektuje jeho přání při správě majetku a nevyhověl ani jeho požadavku na výběr právního zástupce. Soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že omezení svéprávnosti neznamená ztrátu práva podílet se na rozhodování o vlastním životě. Opatrovník má k názorům a přáním opatrovance přihlížet a jeho záležitosti vyřizovat v souladu s nimi, pokud tomu nebrání závažné objektivní důvody. Nemá vystupovat jako autorita, ale jako člověk, který pomáhá chránit zájmy opatrovance. Jedním z nejdůležitějších závěrů rozsudku je otázka právní pomoci. Nejvyšší soud uvedl, že opatrovník nemůže bezdůvodně odmítnout advokáta, kterého si opatrovaný sám vybral. Pokud by tak učinil, musí svůj postup opřít o konkrétní důvody vycházející ze zájmů opatrovance. Pozornost soud věnoval také správě majetku. Muž byl většinovým spoluvlastníkem bytu, který chtěl rekonstruovat a následně pronajímat. Nejvyšší soud upozornil, že nižší soudy dostatečně nezkoumaly, zda opatrovník…