"Tohle je varování." Inna vystudovala ruský Harvard a prchla. Západ by měl poslouchat
"Učili nás odvolávat se na mezinárodní právo a přitom porušovat jeho ducha, bránit normy a přitom je rušit," popsala Bondarenko ruskou akademii.
Publikováno: 20.4.2025
Bondarenková v článku pro Moscow Times píše, že se jí lidé často ptají na to, proč je tak těžké jednat s ruskými diplomaty. "Moje odpověď znalkyně tohoto systému je jednoduchá: abyste pochopili ruskou diplomacii, musíte pochopit, jak se ruští diplomaté 'vyrábějí'. A to znamená rozumět MGIMO, což jsou takové Bradavice ruské zahraničně politické elity, místo, kde se utváří, vtlouká a pečetí světonázor ruských diplomatů," popisuje.
Na rozdíl od Západu, kde jsou diplomaté obvykle vychováváni k liberálnímu institucionalismu, tedy myšlence, že diplomacie je o spolupráci, v ruské akademii to podle Bondarenkové funguje úplně jinak. "Na MGIMO se učí útočný realismus. Ne ten akademický, ale jeho zatvrzelá, zkostnatělá verze, kde moc je pravda, mocní jsou v právu a 'sféry vlivu' jsou evangeliem," vysvětluje.
"Od prvního dne nás učili, že Rusko je a musí zůstat državou, velmocí. Ne jen jednou z mnoha zemí, ale jedním pólem v multipolárním světě. Zemí předurčenou k tomu, aby se postavila Západu. Tato víra, spojená s rozhořčením, imperiální nostalgií a neustálým pocitem křivdy, tvoří páteř ruské diplomacie," dodává Bondarenková.
Na moskevské univerzitě se výzkumná pracovnice učila také takzvanou Primakovovu doktrínu. Šlo o strategii, se kterou přišel ruský exministr zahraničí Jevgenij Primakov. "Nabídl odpověď na uniformitu USA: 'strategický trojúhelník' Ruska, Číny a Indie. Nešlo o diplomacii jako dialog, ale o vyvažování moci, které se maskovalo jako vize, tedy o plán soupeření. Jeho myšlenky formovaly generace diplomatů, kteří začali vnímat svět jako šachovnici impérií," říká.
Učební plán MGIMO byl podle ní kombinací "nostalgie po studené válce, pouliční mazanosti KGB a právní gymnastiky". "To vše je šité na míru světonázoru prezidenta Vladimira Putina. Všechno se točilo kolem cti, zrady a (ne)důvěry," uvádí.
"Učili nás odvolávat se na mezinárodní právo a přitom porušovat jeho ducha. Bránit normy a přitom je bořit. Mluvit o míru a zároveň ospravedlňovat a vést války. Gruzie, Sýrie, Ukrajina. To nebyly žádné výjimky. Využívali jsme formulace jako 'územní celistvost' a 'sebeurčení' podle toho, jak se to zrovna hodilo. To je ruský antinormativismus (neuznávání a popírání zákonů) v praxi," doplňuje Bondarenková.
I když se na ruské univerzitě učila diplomacie "jiným způsobem", odborná příprava pro studenty byla podle výzkumné pracovnice bezchybná. "Jazyky, etiketa, mezinárodní právo, smlouvy nebo třeba data bitev. Své západní kolegy dodnes ohromuji znalostmi helsinských dohod či námořního práva," říká.
"Ale to, co nás nikdy neučili, je, jak s těmito znalostmi kriticky zacházet. Já jsem na to přišla až později díky západnímu vzdělání a bolestným rozhovorům s kolegy-absolventy MGIMO. Musela jsem se toho tolik odnaučit," líčí pro Moscow Times bývalá studentka.
Výzkumná pracovnice v článku apeluje na západní politiky. "Tohle je varování. Pokud chce Západ účinně jednat s ruským státem, musí nejprve pochopit psychologickou architekturu jeho diplomacie. Dialog nebude úspěšný na základě liberálních podmínek - musí být založen na realismu, odstrašení a strategické jasnosti," upozorňuje.
"Nelze se odvolávat na sdílené hodnoty, pokud druhá strana považuje hodnoty za nástroje, s nimiž se dá hrát. Nelze předpokládat, že diplomacie je o důvěře, když se při školení učí nedůvěra jako doktrína," uzavírá Bondarenková.