Toho dojetí z Pražského jara i podzimu už bylo dost. Byl to tragický propadák
Publikováno: 20.8.2024
KOMENTÁŘ / Film Jiřího Mádla Vlny je nepochybně přínosným počinem. Protože je filmařsky velmi kvalitní, mohou si u něj zejména mladší generace Čechů uvědomit, co se před 56 lety přihodilo. V kontextu aktuálního dění na Ukrajině napadené ruskou armádou je opravdu důležité vidět, že i naše tehdejší země byla přepadena a znásilněna vůdci moskevského Kremlu. Jistě, přijely k nám i polské či maďarské tanky. A hodně vojáků pocházelo z Ukrajiny či Beloruska. Ale tím hnacím motorem invaze v srpnu 68 byl ruský imperialismus, který se tehdy maskoval komunistickou internacionálou. Český rozhlas, který zjevně chápe Mádlův film jako příležitost ukázat své světlé momenty, však vyvolal atmosféru každodenní intenzívní adorace Pražského jara a dojetí nad tím, jací jsme my, humanisticky orientovaní Češi, mučedníci za lidskost.Na toto neblahé dojetí je třeba reagovat pravdivým pohledem na to, co to bylo Pražské jaro, co znamenal Srpen a co se tu pak stalo na podzim, v zimě a nakonec v následujícím roce 1969. Není to ani trochu hezké povídání. Mádlův film to koneckonců na svém konci také ukazuje. Kde to zapáchá kýčem To, co zapáchá kýčem, je celé vykreslování Pražského jara jako nějakého světoborného výkonu, který byl překažen sovětskou armádou, přičemž my jsme navzdory přesile dokázali trvat na své ušlechtilosti a na hodnotách socialismu s lidskou tváří. Novináři z roku 1968 pak vypadají jako věrozvěstové demokracie a hrdinové. Podrobnější seznámení s reáliemi let 1967–69 nám ale poskytuje poněkud složitější a méně idylický obraz. Trapným kýčem této doby je právě socialismus s lidskou tváří, pro který měla…