Tři bratři proti totalitě. Šlechtice Bořek-Dohalské nacisté vraždili a komunisté nenáviděli
Publikováno: 23.3.2024
HISTORIE / „Chovej se čestně, mravně a svému stavu přiměřeně,“ předávají si dávnou myšlenku z generace na generaci členové starobylého rodu Bořků-Dohalských, kteří procházejí českými dějinami už po sedm staletí. Bratři František, Antonín a Zdeněk svému rodovému heslu dostáli. Proti bezpráví a totalitě bojovali, i když za svou odvahu museli nakonec draze zaplatit. Dva z nich dokonce cenou nejvyšší. Vypráví se, že praprapředek rodu, jistý Bořek, vyhrál svůj život v šachovém souboji s mouřenínskou princeznou. Její otec mu prý na památku dal šachovnici a ta se natrvalo usadila v rodovém erbu. V jeho klenotu pak až do 18. století trůnila mouřenínská princezna, než ji pro její necudné vyobrazení vystřídala postava mouřenína. Původně rod sídlil na tvrzi Dohalice, ve vesnici nedaleko Hradce Králové, a vůbec první doložené zmínky o něm se vyskytují v pramenech od sklonku 14. století. Synové se často pojmenovávali Bořek, až se toto jméno časem stalo součástí jejich příjmení. Původně česká vladycká rodina se vypracovala v první polovině 18. století až do hraběcího stavu. Bohatstvím neoplývali Společenský vzestup však nešel ruku v ruce se vzestupem majetkovým. Na rozdíl od jiných šlechtický rodů neshromáždili mnoho hradů, zámků ani paláců. A když se po narození posledního syna Zdeňka v roce 1900 ocitl František Karel Bořek-Dohalský ve finanční tísni, s těžkým srdcem prodal poslední výraznější rodový majetek, zámek v Přívozci na Domažlicku, přestěhoval se s celou rodinou do Domažlic a přesměroval svůj život mezi běžné místní měšťany. Všechny své čtyři syny, z nichž se tři později výrazně zapsali do československé historie,…