Trump netrump, Amerika má jednoho Bosse. Film o jeho koncertní šňůře obsahuje „život, smrt a všechno mezi tím“
Publikováno: 14.11.2024
RECENZE /Bruci Springsteenovi nikdo v branži neřekne jinak než Boss. Zpěvák letos v září oslavil pětasedmdesáté narozeniny, což mu vůbec nebrání v tom, aby dál křížem krážem zeměkoulí objížděl fandy, již na rodáka z New Jersey nedají dopustit. Je jich tolik, že i s koncerty, pro nemoc odloženými na příští rok, potrvá turné celé tři roky. Bossovy koncerty jsou legendární, málokdy jejich délka spadne pod tři hodiny (osobní světový rekord drží Helsinky z roku 2012 s 33 odehranými písněmi a show trvající 4 hodiny a 6 minut). Osobně jsem viděl loni ten vídeňský, a přiznám se, tak trochu jsem se bál důstojné, leč už vyšeptané show člověka, který si stylem, jimž zpívá, musí dřív nebo později urvat hlasivky. Ale to si říkám už dvacet let. Do své reportáže pro Týdeník Forum jsem tehdy napsal: “V padesátitisícovém moři na stadionu Ernsta Happela mám dejà vu. Boss přichází na schůzku na minutu přesně, aby zahájil bezmála tříhodinový koncert písní No Surrender ze svého asi nejvíc hitového alba Born In The U.S.A. z roku 1984. Je to jako kdyby vás někdo praštil do prsou, ale nebolelo to. Ten obraz je opravdu dojemný. Na obřích ledkách s vysokým rozlišením hledíme do tváře chlápka, v níž je vepsaný celý život. Deprese z mládí, které přerazil fyzickým cvičením, nikdy drogou, a potom obrovský úspěch alba Born In The U.S.A., těžký rozvod, další manželství, politické angažmá ve prospěch Barracka Obamy a pozvolný vstup mezi opravdové legendy, která v písních definovala Ameriku, anebo to, co z ní zbylo, během posledního půlstoletí. Srší z něj…