Turek sbírá vtipy o své nehodě. Nepochopil ale, že se lidé smějí jemu, ne s ním
Publikováno: 20.7.2026
NÁZOR / Když auto Filipa Turka narazilo do sanitního vozu převážejícího biologický materiál, možná se dala očekávat klasická politická defenziva: tisková zpráva plná opatrného mlžení, právnických kliček a ublíženého ticha. Poslanec a vládní zmocněnec pro klimatickou politiku ale zvolil diametrálně odlišnou strategii. Nehodu, která internet okamžitě zaplavila lavinou vtipů, koláží a dokonce i satirickou videohrou, přijal s nebývalým nadhledem, jaký v tuzemských vodách vídáme jen vzácně. V tomto bezstarostném úsměvu se ovšem skrývá hluboké nedorozumění, které si zaslouží bližší pohled. Ve svém vyjádření pro eXtra.cz Turek tvrdí, že černým humorem zkrátka žije. Internetové memy na svou osobu prý s nadšením sbírá a pochvaluje si obrovskou kreativitu českých sítí. Smích mu údajně prodlužuje život, a tak dokáže ocenit jak recesistické inzeráty na prodej svého nabouraného Mercedesu třídy G, tak i zmíněnou hru Křižovatka 63, kterou s gustem pasoval na absolutního vítěze lidové tvořivosti. Kouřová clona místo omluvy Konec své politické dráhy v tomto incidentu Turek pochopitelně nevidí. Kdyby prý každý přestupek znamenal politickou smrt, nezbyl by nám u kormidla nikdo. A právě v tento moment přechází sympatický nadhled v čistý kalkul. Turek plynule přeskakuje k prohřeškům jiných: připomíná nehody opozičních politiků, neurčitě naráží na sponzora prezidenta Pavla a neváhá vyrukovat i s tím, že Václav Havel kdysi překročil rychlost o sedmdesát kilometrů v hodině. Tomuto způsobu argumentace se říká whataboutismus a nikdy nesloužil jako skutečná obhajoba, nýbrž jako elegantní únik. Cizí selhání, ať už opozice nebo exprezidenta, nijak neomlouvají to, co se stalo teď. Humor v Turkově podání není projevem pokory, funguje…