Tutanchamonův hněv: Zabíjela dobyvatele hrobky faraonova kletba?
Publikováno: 4.11.2023
HISTORIE / „Vidím nádherné věci!“ zvolá s úžasem Howard Carter, když probouranou dírou ve zdi prostrčí ruku s plápolající svíčkou. Její plamínek nesměle olízne předsíň více než tři tisíce let staré hrobky faraona Tutanchamona. Konečně objevil to, co v písku a leckdy i beznaději hledal celé roky. „Obávám se, že Údolí králů je již vyčerpáno,“ pokrčil rameny v roce 1912 americký patron vykopávek v egyptském Údolí králů Theodore M. Davis. Motyky a lopaty vykradačů hrobek a později i archeologů už obrátili vše naruby, pokračovat ve výzkumu by tak podle něj bylo mrhání časem. A to i přesto, že před pěti lety objevil jeho tým malé pohřební předměty s tajemným jménem doposud příliš neznámého faraona… Jistý Howard Carter byl jiného názoru. Tomuto nadšenému Britovi sice chybělo archeologické vzdělání, ale nahrazoval jej vášní pro egyptskou historii, až tvrdohlavým odhodláním a mnohaletou namáhavou prací při terénních vykopávkách. „Tutanchamonova hrobka tu prostě někde musí být,“ přesvědčoval Carter neúnavně George Herberta, 5. hraběte z Carnarvonu, když se dostal do jeho služeb. Britský lord převzal licenci k archeologickému průzkumu Údolí králů a stal se Carterovým mecenášem. První světová válka odfoukla všechny průzkumníky z Údolí králů pryč. Neklidná válečná léta trávil Carter jako překladatel a diplomatický kurýr pro britskou vládu. Myšlenka na dosud ukryté egyptské tajemství kdesi pod nánosy písku a kamení mu ale nedala spát. Už na konci roku 1917 se s nadějí vrátil. Ve vyprahlém, na pohled už zcela probádaném údolí neúnavně převracel kameny, jestli se pod nimi neukrývá tajný vchod do hrobky, klepal do skal,…