Týrání ve jménu Boha. V Magdaleniných prádelnách zažívaly ženy peklo, Sinéad O’Connor sem poslal otec
Publikováno: 10.3.2024
HISTORIE / Šestnáctiletá dívka drhne podlahu tak dlouho, až se rozpláče bolestí. Když později její roztřesené ruce neudrží hrneček a upustí jej, přijde tvrdý trest. Řádová sestra jí uváže na tři dny okolo krku řetěz a jíst může jen z podlahy. Pak si musí kleknout na kolena a hlasitě odříkat: „Prosím všemohoucího Boha o odpuštění, Panu Marii o milost a své nejbližší o odpuštění za špatný příklad, který jsem jim dala.“ Příběh Mariny Gamboldové patří k těm, kterým dlouho nikdo nechtěl naslouchat. A bohužel není jediný. Peklem Magdaleniných prádelen, temnou skvrnou irské historie, si podle odhadů prošlo na 30 000 „padlých žen“, které zde nezažívaly nic jiného než úmornou dřinu, nadávky, ponižování a bití. Ďábelský počin První Magdalenina prádelna v Irsku otevřela své dveře už v druhé polovině 18. století, po roce 1922 už jich v zemi fungovalo deset. Navazovaly na tradici institucí, které pod záštitou církve různě po světě nabízely pomoc a útočiště všem ženám, jež „odpadly od milosti Boží“, tedy ztratily nevinnost, čistotu a nenaplňovaly požadavky na mravný a ctnostný život. Zejména šlo o prostitutky, ženy s promiskuitním chováním nebo svobodné matky, na něž se soudobá společnost dívala skrz prsty. Ostatně svůj název odvozovaly od Máří Magdalény, biblické postavy, která podle starší katolické tradice se sama ocitla na scestí, než však našla víru, hluboce litovala svých dřívějších činů a stala se jednou z nejbližších následovnic Ježíše Krista. Záměr to byl šlechetný a mnoha ženám tyto instituce skutečně pomohly. Problém byl v tom, že myšlenku milosrdenství někteří lidé zneužili. Jenže…