U nás se člověk neschová v davu, demonstrovat proti vládě má ale smysl, zní z regionů

#Domácí

Publikováno: 22.5.2019

"Na malých městech je to také o odvaze lidí. V Praze se 20 až 30 tisíc lidí ztratí v davu, zatímco když si u nás stoupne na náměstí 200 lidí, tak je tam opravdu každý za sebe," říká Pavel Randák, který pořádá protesty v Děčíně, téměř nejsevernějším místě z těch, kde se protesty odehrávají.

Poprvé se skupinka místních sešla v lednu u místního evangelického kostela při 50. výročí upálení Jana Palacha. "Odkaz Jana Palacha spočívá mimo jiné v tom, abychom nezůstali neteční a lhostejní. A v tom vidím i smysl dnešních protestů," říká Randák. 

Přidali se tak k akci, k níž celostátně vyzvalo uskupení Milion chvilek pro demokracii, které nyní v květnu vyzvalo i k účasti na demonstracích proti jmenování Benešové ministryní spravedlnosti. "Přišlo nám pokrytecké, kdybychom nic neudělali," vysvětluje Randák. A zapojit se tak chtějí i příští týden, kdy se ústředím protestů stanou právě menší města po celé republice.

Do demonstrací se chtějí zapojit i ve Žďáru nad Sázavou, kde se organizace akcí ujala Veronika Černá. První proběhla už během oslav 100 let republiky a další pak na Palachovo výročí. "Viděla jsem, že nejsem sama, a navíc jsem cítila od lidí podporu, takže jsem věděla, že existuje skupinka lidí, která přijde a podpoří mě," uvedla.

Na první demonstraci přišlo odhadem kolem 180 lidí a na druhou, kdy šel pochod z náměstí k okresnímu soudu, už kolem 260.

Černá říká, že o smyslu protestů nemá pochybnosti. "Změny, které vedou ke ztrátě demokracie, bývají tak pozvolné, že ten moment, kdy byste si řekli, že je čas vyjít do ulic, by možná nikdy nepřišel. Mám strach, aby se naše společnost neocitla ve stavu uvařené žáby," vysvětluje s tím, že žába nestačí včas vyskočit z hrnce, pokud se voda ohřívá postupně. "Navíc si myslím, že mnoho lhostejných lidí začne přemýšlet, že se asi skutečně něco děje, když tolik jiných lidí protestuje," dodává.

Na vesnici se sešlo 40 lidí

Právě proto v úterý ráno vyrazila i na Václavské náměstí. Stejně jako Zuzana Ingrová z Vacenovic na Hodonínsku - malé vesnice na jihovýchodě Moravy, kde žije jen něco přes dva tisíce obyvatel, ale i tam lidé v minulých týdnech protestovali. "Hlavní motivace, proč jsem to chtěla udělat, bylo to, že jsem se styděla, že tímto naším směrem od Brna nikde nic nebylo. Jako by nám veřejné dění bylo úplně jedno," vysvětluje Ingrová, která má tři děti a nyní je na mateřské dovolené. 

Má radost z toho, že přišlo kolem čtyřiceti lidí, stejně jako z toho, že se díky této demonstraci dala do řeči i s lidmi, kteří zůstali doma. "Většinou mi tvrdili, že se vůbec nezajímají o politiku, ale hlavně o svou rodinu a že se stejně nic v této zemi nezmění," popisuje svou zkušenost a vzápětí dodává, jak moc jí tato lhostejnost vadí.

"Já vím, že paní Benešová asi nebude odvolaná, stejně jako vím, že pan Babiš se asi nezastaví vůbec před ničím. Ale jedu do Prahy, protože chci, aby viděl, že existují lidé, které si nekoupí, kterým není jedno, co dělá. A musí cítit, že si nemůže dovolit úplně všechno. Mám tři děti a moc si přeji, aby žily v demokracii," vysvětluje své motivy.

U nás se demonstruje jinak než v Praze

Na mateřské dovolené jsou také dvě ženy, které svolávají demonstrace proti Babišovi a Benešové v Táboře, a to Eva Prošková a Lenka Greň. "Eva mi napsala SMS ve stylu: Lenko, neměly bychom svolat demonstraci? Ale vůbec nevím, jak to zvládnu. Udělám ohlášku a roznesu plakáty," popisuje Lenka s tím, že ona se ujala zvaní hostů a moderování. 

Za pomoci dalších lidí se jim podařilo demonstrace svolat, jednu už loni k výročí 17. listopadu 1989 a další už jako protest proti Babišovi. "Nechci být součástí mlčící většiny. Byla bych ráda, kdybych na demonstraci jen přišla a neměla s ní práci, ale nakonec se to takto seběhlo," říká Eva Prošková, která jinak pracuje jako lékařka v místní nemocnici a jako dobrovolnice pomáhá Amnesty International. "Nikdo jiný prostě pořádání nezvedl, tak je to na nás," přidává se Lenka Greň, která v Táboře pořádá i různé vzdělávací akce.

Dvojice žen zároveň upozorňuje, že protest v jejich městě neprobíhá tak jako v Praze, kde například dav skanduje hesla proti předsedovi vlády. "U nás lidé nekřičí 'Babiše do koše' nebo že by moderátor volal 'Řekněme dost' a všichni mu odpověděli 'Dost'. To tedy neděláme. Spíš to stavíme na tom, aby promluvily zajímavé osobnosti a lidé získali nějaké nosné informace, nad kterými by se zamysleli. Nejsme tak úderní," říká Lenka Greň. 

Novopečený maturant organizátorem protestu

Mezi nejmladší organizátory protestů v místech mimo Prahu patří Jakub Veselý z Jilemnice, který před pár dny odmaturoval na místním gymnáziu. Na škole se také poprvé setkal do určité míry s politikou, protože vedl studentský parlament. K tomu, že uspořádá protest v Jilemnici, ho inspiroval vlastní učitel ze školy, který ho učil základy společenských věd a demonstrace pořádá v nedaleké Nové Pace.   

"Šel jsem do toho, protože chci, aby se lidé nebáli vystoupit, na obou demonstracích byl prostor, aby mohl říci kdokoliv svůj názor," říká Veselý. "Dostatek aktivních a všímavých lidí je velmi potřeba," soudí a pochvaluje si reakci svého okolí na své jednání. 

"Učitelé moji snahu podporovali, kamarádi se přímo zapojili do příprav, lidí přišlo kolem 140, což považuji za úspěch. Vlastně jsem se nesetkal s negativní reakcí," říká novopečený maturant, kterého moc potěšila i reakce rodičů. "Táta byl v roce 1989 na střední škole a do tehdejších studentských protestů se zapojil, takže vlastně kráčím v jeho stopách. A mamka moje snažení podpořila štrúdlem, který jsem rozdával místo koblih," usmívá se Jakub.

Protestovali i jen v pár lidech

Na některých místech protestovali třeba jen jednotlivci, jako například ve Zlatých Horách v Jizerských horách, kde se do organizování pustil Petr Kabelík, místní skaut, který před šesti lety získal ocenění za svou velmi činorodou činnost ve prospěch skautů, kterým se věnuje téměř třicet let.

"Bylo nás do deseti osob. Což ale není tak špatné, protože i ve větších městech v okolí se nesešlo o moc více lidí. "Lidé tady na okraji republiky mají pocit, že je zbytečné protestovat, že se tady nic nezmění, protože jejich život nikoho daleko v Praze nezajímá," míní Kabelík. On sám je ale přesvědčený, že protest určitě smysl měl. 

"Do politiky se jinak nemíchám, ale jako skaut cítím, že je třeba chránit svobodu. A já mám obavu, že je ohrožena," svěřuje se.