Učebnice dějepisu v době post-faktické. Historie nemůže být herním polem manipulátorů
Publikováno: 3.8.2023
KOMENTÁŘ / „Ani my s jistotou nevíme, jak to ve skutečnosti bylo,“ odhalují hned v úvodu autoři učebnice Soudobé dějiny určené žákům devátých tříd základních škol a studentům víceletých gymnázií. „Když přijmeme, že neexistuje jediná historická pravda, přijdeme sice o jistoty jednoznačných odpovědí, ale poznávání historie se stane nejen daleko zajímavější a dobrodružnější, ale také závažnější,“ dodávají. Není pochyb, že historické události lze interpretovat různě. V učebnici je třeba zjednodušovat a není prostor uvést všechna fakta a vysvětlit všechny souvislosti. Autoři snad chtěli přijít s publikací zcela odlišnou od klasických českých učebnic dějepisu, které bazírovaly na datech a podrobnostech. Jak už to tak u nás bývá, podařil se jim opačný extrém. Učebnice, v níž chybějí základní a nezpochybnitelná fakta o minulosti. Už o tom psali historici (např. zde), tak jen zopakujme několik z mnoha příkladů: V kapitole o II. světové válce se žáci nedozvědí, že existoval československý zahraniční vojenský odboj ani že počátku války předcházela smlouva Německa se Sovětským svazem o neútočení, jejíž součástí byla dohoda o rozdělení sfér vlivu, která vedla k rozdělení Polska a obsazení Litvy, Lotyšska a Estonska Sovětským svazem. V kapitole o holocaustu chybí údaje o celkových počtech lidí zavražděných z rasových důvodů. Chybí vysvětlení norimberských zákonů. Čeští studenti se nedozvědí o významu a fungování koncentračního tábora Terezín. Reformní proces roku 1968 trval od ledna 1968 do sovětské okupace 21. srpna 1968, uvádí učebnice, ale věřte nevěřte, je to to jediné, co se tu o intervenci států Varšavské smlouvy píše. Nic o rozsahu okupace, obětech,…