Údolí včel: příběh fanatika, který se pod rouškou obecné spásy neštítí ani vražd. Co vám to připomíná?
Publikováno: 17.11.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Jak potvrzují dobová svědectví, vzniklo Údolí včel (1968) do jisté míry souhrou šťastných náhod. Po rozměrné epopeji Františka Vláčila (19. 2. 1924 – 27. 1. 1999) Marketa Lazarová (1967) zůstaly na Barrandově nákladné kostýmy a rekvizity, v terénu zase atrapy dobových staveb a dekorace, nabízelo se tedy zhodnotit náklady na jejich výrobu použitím ještě v jednom filmu. Postup obvyklý i jinde ve světě by možná mohl u nás poněkud zavánět socialistickou byrokracií, s nápadem přišel však sám Vláčil. A ten navíc právě v té chvíli díky dramaturgovi Antonínu Mášovi "padl" na mladého spisovatele a scenáristu Vladimíra Körnera (* 12. 10. 1939), který se už tři roky zabýval sběrem materiálu k románu o středověkých řádových rytířích. Román pak skutečně vyšel v roce 1970 pod názvem Písečná kosa, ještě předtím však Körner na Vláčilovu výzvu na stejné látce vystavěl námět samostatné filmové balady. Na počátku roku 1967 spolu podle něj sepsali literární scénář, ten byl schválen 2. 3., technický scénář 1. 6. a od 30. 6. do 31. 10. 1967 se Údolí včel už natáčelo. Körnerova knižní novela Údolí včel, vydaná v roce 1978, je tedy až dodatečným literárním dotvořením scénáře, který byl v době dokončování filmu otištěn ve Filmu & době č. 9/1967. Od westernu k baladě "Původně jsme chtěli vytvořit film o útěku čtyř rytířů z řádu, jakýsi středověký western," charakterizoval Körner svůj a Vláčilův výchozí záměr. Nakonec ve filmu z kláštera německých řádových rytířů kdesi ve východních Prusích prchá osamocený Ondřej z Vlkova (Petr Čepek) a…