Ukončete, prosím, výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští stanice socialismus
Publikováno: 6.5.2024
Pražské metro slaví padesát let od zahájení provozu, první úsek se oficiálně otevřel 9. května 1974. Běžní obyvatelé ČSSR si ale ten den nic moc neužili, jezdit se mohlo jen na pozvánky nebo průkazy zaměstnanců metra. Teprve od 10. května se podzemní dráha otevřela pro všechny cestující. Svézt se mohli po trati dlouhé 6,6 kilometru mezi stanicí Florenc, tehdy Sokolovská, a Kačerovem. Celkem měla první linka pražského metra, známá pod označením C, devět stanic. Termín slavnostního otevření nebyl vybrán náhodně, měl připomenout osvobození Prahy Rudou armádou. Pro komunistický režim to byla příležitost manifestovat dobré vztahy se Sovětským svazem pošramocené na konci 60. let. Ideologové socialismu mysleli na všechno. Metro bylo od počátku prezentováno především jako výsledek československo-sovětské spolupráce, jako hlavní úspěch „na cestě k socialismu“. Skrz tunely jezdily vagony sovětské výroby, ze Sovětského svazu pocházely i další technologie a zařízení, třeba eskalátory. Poplatnost režimu symbolizovaly názvy některých stanic (Sokolovská, Gottwaldova, Mládežnická). „Přišli především sovětští lidé, odborníci, technici, bez jejichž pomoci bychom nemohli dnešní svátek slavit, a považujeme ho proto za svátek společný,“ pronesl při zahájení provozu trasy C tehdejší primátor Prahy Zdeněk Zuska. Hlavní „hvězdou“ velké slávy při otevření metra byl ale generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa Gustáv Husák, jenž slavnostně přestřihl pásku. Tehdejší pražské metro bylo trochu jiné než dnes. V roce 1974 se do něj například vstupovalo přes turnikety, do kterých se vhazovala korunová mince. Podobné řešení můžeme dosud vidět v některých zahraničních městech. Také cestujících bylo tehdy z dnešního pohledu mnohem méně. Z Kačerova na Sokolovskou, tedy nynější stanici Florenc, jezdily soupravy pouze se třemi vagony. Na dnešní počet pěti se rozrostly až o pět let později, konkrétně 26.