Umrzli jen kousek od pomoci. Má nejdražší, snad budu dobrou vzpomínkou, loučil se umírající Robert Scott
Publikováno: 18.1.2024
HISTORIE / „Bože, to je hrozné místo! A příšerné zklamání,“ zoufá si kapitán Robert Scott. Po mnoha týdnech strastiplné cesty plné mrazů, sněhu i větru konečně se svými muži dorazil k cíli své expedice – pokořil jižní pól. Jenže místo pocitu triumfu přichází hořkost, marnost, zklamání. Už z dálky na ně totiž výsměšně mává vztyčená norská vlajka. Mapy světa už na počátku 20. století neskrývaly příliš tajemství. Země byly objeveny, procestovány, nejvzdálenější moře probrázděna. K pramenům Nilu pluly parníky, Viktoriiny vodopády už poslušně poháněly kola k výrobě elektřiny, v dříve neprostupné Amazonii se kácel les… Před zraky lidí už zůstávaly na pevnině skryty jen zemské póly, dvě místa na povrchu Země, kudy prochází zemská osa. Touha po dobytí jižního pólu vehnala do útrob Antarktidy hned několik výprav. V závodu o jeho pokoření nakonec poměřily své síly dvě expedice dvou osobností – Nora Roalda Amundsena a Brita Roberta Scotta. Na jednoho z nich čekalo vítězství, na druhého zklamání a smrt. Muž s ocelovou vůlí Už rodinná tradice Roberta Falcona Scotta předurčovala k tomu, že se jednoho stane námořníkem. Dědeček, dědovi bratři i další předkové sloužili v královském námořnictvu. Byl odvážný, odhodlaný, vytrvalý. Také byl zkušeným polárníkem – už v letech 1901 až 1904 vedl v Antarktidě expedici Discovery. Na svou vysněnou výpravu k jižnímu pólu sháněl peníze, kde se dalo, rozprodával majetek, pořádal veřejnou sbírku, využil příspěvku od státu. Po více než roce příprav konečně první červnový den roku 1910 vyplula loď Terra Nova vstříc ledovým pustinám. Na palubě nesla kromě posádky také…