Usoužený génius. Bedřicha Smetanu celý život pronásledoval děsivý úraz z dětství
Publikováno: 2.3.2024
HISTORIE / „Ach jo, proč se nic neděje?“ nechápou hoši schovaní na poli. Čekali výbuch, přišlo ticho, neděje se nic. Jeden z nich si dodá odvahy a jde zakopanou láhev se střelným prachem prozkoumat. Ve chvíli, kdy ji drží blízko obličeje, dojde k explozi. Ten okamžik, plný letících střepin špinavých od chlévské mrvy, ovlivní celý chlapcův život. „Lidská velikost, genialita, úspěch, záslužnost, prospěšnost jiným, dosažení kýžených met, nic z toho se zárukou jistoty neznamená, že na druhé misce vah bude to, čemu se v mluvě obecné říká štěstí,“ podotýká spisovatel Roman Cílek. Právě ona prchavá a nevyzpytatelná štěstěna se po většinu života úspěšně vyhýbala i Bedřichu Smetanovi, jednomu z největších českých skladatelů vůbec. Skladba jeho vlastního života byla složena převážně ze smutných tónů, plných bolesti duševní i tělesné. Vyvalte sudy! Ještě v předvečer toho nejveselejšího dne v roce paní Barbora Smetanová, manželka sládka zámeckého pivovaru v Litomyšli Františka Smetany, až do půlnoci tančila. Druhého dne, kdy vrcholil masopust, přišel v dopoledních hodinách do rodiny s velkou slávou první syn. „Otec byl prý právě na dvoře, když děvče přiběhlo se zprávou, že se narodil syn. A tu šťastný otec v samé radosti děvče chytil a tančil s ním po dvoře. Chtěl však, aby i jeho lidé sdíleli s ním tuto radost, proto dal na dvůr vyvaliti své chase sud piva, a ta pak zpívajíc a tancujíc neméně radostně vítala příchod Bedřicha Smetany na svět…“ líčí dobové kroniky šťastnou událost z 2. března roku 1824, od níž dnes uplynulo přesně 200 let. Kouzlu not…