Ústavní soud by měl v živých kauzách rozhodovat přednostně. Ženy v případu Feri hledají zastání už rok
Publikováno: 2.3.2024
KOMENTÁŘ / Server iRozhlas upozornil na případ pěti žen, jimž v předsoudním stadiu vyšetřování mediálně sledované trestní kauzy bývalého politika Dominika Feriho nebylo přiznáno postavení obětí trestného činu. Od okamžiku, kdy se obrátily na Ústavní soud, aby přezkoumal, jestli jim takové postavení nemá přece jen spíše náležet, uplynul právě rok. V této souvislosti vetkla Andrea Procházková z Respektu do titulku svého článku otázku, jestli rok je, či není dost na rozhodnutí o stížnosti mající bezprostřední vztah k živé trestní kauze, o níž již za dobu, po kterou stížnost leží u Ústavního soudu, stačil nepravomocně rozhodnout prvoinstanční soud. Podstatou ústavní stížnosti pěti žen má podle veřejně dostupných informací být tvrzení, že jim policie ani státní zástupce, který policejní úkony v předsoudním stadiu vyšetřování dozoroval a v jeho průběhu udílel policii závazné pokyny, nepřiznali postavení obětí trestného činu. Skutky, kterých se na těchto ženách měl podle jejich výpovědí dopustit později nakonec obžalovaný pachatel, se proto nestaly součástí obžaloby, o níž loni rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3, jehož odsuzující rozsudek letos přezkoumá nadřízený pražský městský soud. Pětice žen u Ústavního soudu, alespoň jak tomu rozumím, hledá zastání s argumentem, že byly zkráceny ve svém právu na účinné vyšetřování, což je doktrína, kterou Ústavní soud teprve až po roce 2000, zprvu jen velmi zvolna a opatrně, nakonec však postupně a ve většině jejích aspektů převzal a rozvinul ve své judikatuře, inspirován v tom Evropským soudem pro lidská práva. Tuto doktrínu si lze, s jistou mírou zjednodušení omluvitelnou účelem mého článku, představit jako nárok osob poškozených trestnými činy, aby jim stát prostřednictvím…