Útěk z komunistického uranového pekla trval jen deset dní. Svůj účel ale splnil
Publikováno: 6.11.2025
HISTORIE / Přesně před sedmdesáti lety v neděli 6. listopadu 1955 se skupině deseti politických vězňů podařilo uprchnout z uranového lágru Nikolaj. Vykopali dvacetimetrový tunel na svobodu. Ta trvala sice jen několik dní, ale to hlavní, aby se nevrátili „na uran“, se všem uprchlíkům vyplnilo. Mezi uprchlíky byl i Anton Tomík, kterému bylo v té době třiadvacet let a odsouzen byl v naprosto vymyšleném procesu. Komunističtí vyšetřovatelé a prokurátoři mu kladli za vinu, že se chtěl se svými společníky spojit s partyzány z „Bílé legie“, způsobit státní převrat a vyhodit do vzduchu Viliama Širokého, tehdejšího předsedu vlády. Jediným skutečným „protistátním“ činem, který Tomík s trojicí kamarádů uskutečnil, bylo, že založili „Spolok antikomunistov“. Přitížilo jim však, že na internátě měli uschovaných několik starých zbraní z druhé světové války, které nalezli v lesích. Přestože jim původně hrozil i trest smrti, dostali nakonec „jen“ patnáct let vězení za velezradu. Anton Tomík si jej jako fyzicky zdatný mladý muž měl odpykat v uranových dolech v Jáchymově v nechvalně proslulém lágru Nikolaj. Pracoval na šachtě Eduard, kam se každý den vězni dopravovali pěšky dva kilometry v pětistupu svázaném ocelovým lankem. „Držela nás naděje, že to všechno už musí skončit. Zejména když umřel Stalin a Gottwald – to už jsme mysleli, že se všechno sype. Na Jáchymovsku bylo skoro povstání,“ vzpomínal Anton Tomík pro Paměť národa. Válečný hrdina komunistickým vězněm V roce 1955 se několik vězňů domluvilo, že se pokusí o útěk, a začali hloubit tunel pod dráty, jimiž byl tábor obehnán. V této skupině byl i Anton Tomík a také Ignác Hazucha, válečný hrdina, který byl v říjnu…