Útěk z pekla jménem Sobibor: Vzbouření vězni v koncentráku rozbíjeli hlavy esesmanů sekyrami
Publikováno: 14.10.2023
HISTORIE / Tábor Sobibor se osudného 14. října roku 1943 probouzí do jasného podzimního rána. Na první pohled den začíná jako každý jiný – apelem a rozchodem vězňů na pracoviště. Něco je ale přece jen jinak. Vězni jsou nervózní, mají na sobě pokud možno nejlepší boty a oblečení, mnozí ukrývají po kapsách cennosti. Cokoliv, co může pomoci přežití ve světě za ostnatými dráty, má nedozírnou cenu. Čtvrtá hodina odpolední, hodina H, se pomalu blíží, vše se zdá být připraveno. Kdo překročil jeho brány, byl ztracen. Koncentrační tábor Sobibor se zrodil na jaře roku 1942 poblíž stejnojmenné východopolské vesnice pro účely operace Reinhard, podobně jako tábor Treblinka nebo Belzec. Ďábelským plánem nacistů nebylo nic jiného než cílené vyvraždění židů žijících na území polského Generálního gouvernementu. Ve vyhlazovacím pekle se ale ocitli židé i z dalších zemí – ze Slovenska, Německa, Francie, Holandska nebo také Protektorátu Čechy a Morava. Z transportu přežila jen hrstka „Dorazili jste do přestupního tábora. Musíte projít desinfekční procedurou, než pojedete do tábora pracovního,“ dozvěděli se vězni po příjezdu. Všechny své věci proto museli odložit a nazí byli hnáni do údajných sprch, kde ovšem místo očisty na ně čekala smrt. Vcházeli do nich z prostranství před budovami, aniž by spatřili druhý východ, z nichž budou za chvíli jejich mrtvá těla vytahována ven. Pro ty, kteří sami nemohli chodit, ať už kvůli stáří, nemoci či vyčerpání, byla železnice prodloužena přímo až k plynovým komorám. Ty tu byly nachystané hned tři. Po čtvrt roce ale nacisté usoudili, že jejich kapacita je…