Utekl jsem před teorií trabanta, říká Ilja Kuneš, člen redakční rady revue Svědectví

Publikováno: 1.11.2026

HISTORIE / V červnu 1989 doporučili Pavel Tigrid a Jan Otava ve Svědectví Václava Havla jako nového politického lídra. Přinášíme příběh člena redakce Ilji Kuneše alias Jana Otavy. První číslo exilové revue vyšlo před sedmdesáti lety, 28. října 1956. Když se v Československu schylovalo k pádu komunistického režimu, objevovaly se názory, že je třeba navázat na politiku pražského jara. Podle představ někdejších reformních komunistů, ať už žili doma, nebo v exilu, by taková cesta vedla k postupné demokratizaci KSČ a postavila most k sovětskému vůdci Michailu Gorbačovovi. Tahle představa se Iljovi Kunešovi nezamlouvala. Soudil, že by československá společnost měla komunismus odmítnout a zamířit k západní demokracii, ne se vydat nějakou polovičatou třetí cestou. Ta mu připomínala poválečnou koncepci Edvarda Beneše, podle níž mělo být Československo mostem mezi Západem a Východem a která skončila katastrofou. „Žádný most, buď jste na jednom, nebo na druhém břehu, most spadne,“ horlil prý tehdy před Pavlem Tigridem. „Tak o tom něco napiš,“ vybídl ho legendární šéfredaktor Svědectví. „Napsal jsem a on to pak rozvinul,“ popisuje Kuneš, jak vznikl text Zpráva o stavu střední Evropy, který mimo jiné doporučuje Václava Havla jako nového politického lídra. Vyšel v předposledním exilovém čísle Svědectví, čtvrtletníku pro politiku a kulturu, který Tigrid v roce 1956 založil a od té doby vedl. Text mezi exulanty a disidenty vyvolal zájem a diskuse, jeho nejvýraznějším oponentem byl vydavatel exilových Listů Jiří Pelikán. Kunešova a Tigridova „zpráva“ popisuje polovičatost Gorbačovovy „přestavby“ a stav sovětské společnosti během reforem. „Na jedné straně propukla svoboda. Na druhé straně se ekonomie nehnula z místa. Inteligence plnými doušky užívá nečekaně rychle nabyté volnosti…
Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace