Utrpení knížete Jaromíra: vykastrovaného slepce probodli na latríně
Publikováno: 5.8.2023
HISTORIE / „Spravedlivě suď, ale ne bez milosrdenství!“ vyzýval prý svého nejstaršího syna umírající kníže Boleslav II. na smrtelném loži. Ten si ale otcovy rady k srdci nevzal. České země se tak ocitly na prahu krušných časů… A Jaromíra, dalšího z Boleslavových synů, čekalo hotové peklo na zemi. Na uvolněný knížecí stolec usedl v roce 999 Boleslav III., přezdívaný podle barvy svých vlasů Ryšavý, údajně muž se spanilou tváří, krásnou postavou a planoucím zrakem. Pod tím vším se však ukrývala zloba, bázlivost a mstivost. „K velikému národu českého neštěstí stalo se, že po Boleslavovi Pobožném vstoupil na trůn dědičným právem muž ze všech, kteří kdy na něm seděli, nejnehodnější,“ podotýká historik a spisovatel František Palacký. A dodává: „Byl to obecný, pustý ničema.“ Není divu, že ho lidé brzy začali nenávidět a báli se jej. Nový kníže se začal utápět v úzkostných představách, že ho všichni chtějí připravit o moc. A nejvíce zajisté jeho dva žijící bratři, Jaromír a Oldřich. V hlavě se mu proto usadila myšlenka, že je musí oba nadobro vyřadit ze hry. Bratři ve při Jaromír do té doby žil obvyklým životem panovnického syna. Učil se lovu, boji a od svého otce získal do správy majetek ve východních Čechách. Bylo mu zhruba dvacet šest let, když ho přepadla knížecí družina a vykastrovala jej. Historikové usuzují, že mu zřejmě odřízli varlata ostrým nástrojem nebo je roztloukli kladivem. Boleslav mohl být spokojený. Jaromír by už nikdy nemohl zajistit pokračování rodu, což byla tehdy zásadní úloha každého panovníka. A navíc jej…