V Česku hrozí další vláda zla a nenávisti. Někdy je strašné vidět, kdo tu s námi žije
Publikováno: 10.5.2025
KOMENTÁŘ / Při procházkách venku poslouchám román Terezy Boučkové Dům v Matoušově ulici. V tomto románu Boučková popisuje historii obyvatel jednoho domu na Smíchově, ale zároveň se také vrací k událostem let 2022 a 2023, ke svým pocitům, které jí způsobovala válka na Ukrajině. Ta trvá doteď. Je zvláštní, jak člověk může snadno zapomenout na úzkost a děs, který cítil, když Putinova válka začala. Já sama jsem ten den byla v Benátkách. Shodou okolností mám 24. února narozeniny. Probíhal tradiční karneval, nebe bylo modré, a atmosféra dokonale absurdní. Krása se mísila s hrůzou, a ta hrůza potom trvala celé týdny. Člověk nemohl spát, každé ráno se budil a díval se na to, jestli Rusové už jsou v Kyjevě, jestli Volodymyr Zelenskyj žije. Na tu válku jsme si zvykli. Zvykli možná není to správné slovo, ale psychika takhle funguje. Putinovo vraždění už trvá více než tři roky a někteří naši spoluobčané jsou prý unavení. Je skutečně směšné a drzé pronášet slova o únavě z války, když jinde lidé umírají, čelí bombardování, přicházejí o své domovy, o své blízké. A ještě děsivější je, že v českých volbách, které se budou konat na podzim, mohou zvítězit strany, které to vraždění nejen bagatelizují, ale přímo podporují. Už covid to ukázal Je vážně strašné vědět, jak velká část spoluobčanů fandí něčemu tak hroznému. Je strašné vědět, že se opět v lidech probouzí to, co zažívali Židé během holocaustu, co zažívali lidé v době, kdy proběhl komunistický puč v roce 1948, co zažívali v 50.