V Česku se vznáší atmosféra vzdoru a naštvanosti. Přitom žijeme v nejlepším období našich dějin
Publikováno: 25.3.2025
KOMENTÁŘ / Žijeme v jedné z nejbezpečnějších, nejbohatších a nejsvobodnějších zemí světa. A přesto se tu vznáší dusná atmosféra permanentního vzdoru, naštvanosti a falešného disidentství. Ne proti skutečnému útlaku, ale proti systému, který nám paradoxně dává nejvíc možností v dějinách. Někdy to vypadá, jako bychom se v tom chtěli rochnit. Když se ráno probudíte do východoevropské diktatury, připravte si flat white s ovesným mlékem, pohodlně se usaďte do kožené sedačky svého SUV a napište na Twitter, že žijeme v horší totalitě než za Husáka. A pak už jen čekejte na lajky, protože nic se netrefí do nálady části veřejnosti víc než představa, že jsme „zase zpátky“ v režimu. Začíná to být folklór. Všude kolem nás se vyrojili „disidenti“, kterým prý „režim“ brání v tom, aby mohli říkat pravdu. A tak se statečně bouří – ze svého podcastového studia, z YouTube kanálu s desítkami tisíc sledujících nebo přímo z parlamentní lavice, což je mimochodem velmi neobvyklý způsob perzekuce. Mnozí z nich mají pocit, že je někdo umlčuje, zatímco jim jejich PR tým spravuje tři profily na sociálních sítích, kde denně šíří, co se jim zlíbí. Žádné vyhazovy z práce, žádné výslechy, žádné ztráty občanských práv – naopak: z perzekuce se stal výnosný byznys a značka. Falešné a prázdné mučednictví prodává, protože vždycky najde publikum, které se rádo utvrdí v tom, že všechno je špatně a že za to může „liberální elita“. Tedy lidé, kteří studovali, pracují a snaží se, aby tahle země nebyla skanzen. A co víc – mají často plné…