V jaderném pupku světa. Místní reaktory by rozsvítily celé Česko, o Dukovanech tu sní

#Ekonomika

Publikováno: 6.7.2022

"Slyšíte to jemné hučení? To je zvuk jaderného štěpení," říká s vážnou tváří jeden z provozních manažerů elektrárny Šinkori 3, když procházíme chodbou kolem kontejnmentu tohoto jaderného bloku. Pak se hlasitě rozesměje, když vypráví, jak ho přesně takhle napálili kolegové, když byl u bloku poprvé. Štěpení samozřejmě žádný zvuk nevydává. Stejně jako emise.

Zvuk ve skutečnosti vycházel z turbíny, na kterou se právě díváme. A není to rozhodně žádné mlýnské kolo. Prostřednictvím 1800 otáček za minutu nabízí jen tento jediný blok instalovaný výkon 1400 megawattů (MWe), což v novinářské češtině představuje tři pětiny Temelína. Vysokotlakou turbínu doplňují tři nízkotlaké - vše spojené na jedné hřídeli.

V srdci 71 metrů vysoké budovy s tloušťkou pláště 1,37 metru z extrémně odolného železobetonu je reaktor APR 1400 - chlouba korejského průmyslu. Spolu s vedlejší blokem Šinkori 4 byl spuštěn v roce 2016. Představuje nejnovější generaci místního jaderného inženýrství, která se má stát sofistikovaným exportním artiklem ambiciózní země. A klíčovou roli v tom má hrát Česko. 

Nahlížíme do centrálního velína bloku. Operátoři hypnotizují data na digitálních panelech stálým pohledem. Směna čítá vždy 10 lidí, pět ve velíně, pět přímo v "terénu" bloku. Na straně místnosti je i další ovládací pult, tentokrát analogový, který přece jen trochu více připomíná staré jaderné velíny figurující třeba v seriálu Černobyl. Zde však hraje pult jen záložní roli, pro případ výpadku digitální techniky.

Další zastavení čeká návštěvníky u skladovacího bazénu s modrým odstínem prosycenou vodou. Je plná boru, který funguje jako absorbátor neutronů a "utlumuje štěpení", kterému se chtějí energetici v bazénu vyhnout. Modrá barva je zapříčiněna Čerenkovovým zářením. To vzniká v prostředí, kde nabité částice překročí rychlost světla.

Bazén slouží jako mezistanice čerstvého jaderného paliva, zároveň sem minimálně na 20 let poputuje i to vyhořelé. Na rozdíl od českých jaderek není součástí kontejnmentu, ale najdeme ho ve vedlejší budově. Do reaktoru se soubory s palivem dostávají úzkým transportním tunelem. 

Každých 18 měsíců se vymění třetina paliva. To představuje 80 souborů, v každém z nich je 236 palivových tyčí vysokých 4,5 metru naplněných drobnými peletkami. V bazénu je připraveno palivo na 10 let plného provozu dopředu. Při vzpomínce na ruské plynové výhrůžky i právě zuřící energetickou krizi je to konejšivá představa. 

Samotný areál, kde se elektrárna Šinkori 4 nachází, je ohromný, elektřina zde vyráběná by po kompletním dokončení podle instalovaného výkonu vykryla spotřebu téměř celého Česka. Lokalita se jmenuje Saeul a celkem zde stojí 10 jaderných bloků, což jsou vlastně samostatné jaderné elektrárny. Jeden byl odstaven v roce 2017, sedm je v provozu a dva ve výstavbě. V roce 2021 výrobily celkem 49,5 TWh elektřiny.

Obepíná je dvojitý žiletkový plot a desítky strážních věží. Vstup je i pro pozvané návštěvníky komplikovaný, vše funguje výhradně na otisky prstů. Musíme odevzdat mobilní telefony, fotografování je přísně zakázáno. Přísnost opatření nemusí být dána jen obavami z terorismu či konkurence. Země je de facto stále ve válečném stavu se svým severním komunistickým sousedem a bezpečnostní pravidla křehkosti uzavřeného příměří odpovídají.

Mezi jadernými bloky, které vidíme všude kolem sebe, může jako zjevení působit univerzitní kampus mezinárodní školy jaderného inženýrství KINGS. V luxusních podmínkách přímořského letoviska v něm studují jaderní inženýři z celého světa, včetně několika českých (podrobnou reportáž přinese Aktuálně.cz v následujících dnech).

Zatímco v Česku jsou symbolem jaderné elektrárny ikonické chladicí věže, zde je představuji obří betonové kopule samotných kontejnmentů chránících reaktory. V tuzemsku je obestavuje reaktorová budova, zde se však tyčí k nebi osaměle, jako svérázné jaderné mešity.

Elektrárny leží na pobřeží moře, které se stará i o jejich chlazení, proto není potřeba kondenzačních věží ani přehrad jako zdroje pro chladicí okruh nebo pro doplňování napájecí vody pro páru, která pohání turbíny.

A právě chlazení je komplikací, která korejskou nabídku do českého tendru provází. Díky moři totiž mohou použít téměř jakýkoliv výkon, v Česku nás voda limituje. A výkon reaktoru APR 1400 by vedle současných čtyř bloků Dukovan už Dalešická přehrada ani řeka Jihlava neuchladily.

Proto je nutný menší, 1000 megawattový, který však ještě nemá dokončenou certifikaci a reálně ani nikde na světě nestojí. "Nebude to ale problém, jde jen o zmenšení. S výkonem tisíc MWe navíc zkušenosti máme, poskytuji ho naše starší reaktory OPR 1000," říká jeden z inženýrů.

I tyto zmíněné reaktory můžeme přímo odtud vidět, jde o pár set metrů vzdálené bloky Šinkori 1 a 2. Na obzoru se pak rýsují další čtyři kopule původních bloků Kori 1-4, které jsou však už mimo provoz. Představují první generaci korejské jaderné energetiky, budované prostřednictvím amerických, kanadských či francouzských licencí. Nyní už kompletní cyklus projektování, stavby, spuštění, provozu i výroby paliva zvládají Korejci sami. A nabízí ho světu. 

Zatím uspěli pouze ve Spojených arabských emirátech, kde se jim již podařilo spustit první dva bloky elektrárny Baraka (Naděje), kterou dohromady tvoří hned čtyři reaktory APR 1400. Své další naděje upínají Korejci právě k Česku. Opatrně pak sondují terén v Polsku, které chce svou jadernou energetiku budovat od píky ve velkém stylu - v plánech a dohodách se tam však už zabydlel Westinghouse a prosadit se bude oříšek.

"Český projekt je pro nás absolutní priorita," řekl Aktuálně.cz Jae Hoon Chung, generální ředitel koncernu KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power), který má v Koreji na starosti celou jadernou a vodní energetiku. Dodává, že s tuzemskými představiteli a experty se jim navíc jedná mnohem lépe než jinde v Evropě. Korejskou technologii považuje přirozeně za tu nejlepší, nicméně je jasné, že konkurence, kterou představuje francouzská EdF a americko-japonský Westinghouse, jim "dýchá na krk".

Kvůli nejasnostem ohledně státních záruk financování projektu se může tendr ještě zkomplikovat (více viz box "Největší investice v novodobých dějinách"). Korejci zdůrazňují, že umí továrnu postavit do posledního šroubku sami. To však může být v tendru paradoxně nevýhodou.

Češi totiž mají s jádrem bohaté zkušenosti - vědecky, stavebně i provozně. Nepůjde tak o žádnou stavbu "v krajině jádrem neposkvrněné" jako v Emirátech, jelikož firem, které se tu v jaderném průmyslu pohybují a chtějí se na stavbě podílet, je řada. KHNP tam nezbývá než podepisovat jedno memorandum o spolupráci za druhým (více viz box "Dodržíme rozpočet i termín, říká ředitel KHNP").

Jak taková stavba jaderné elektrárny v současnosti vypadá, můžeme vidět opět v jaderném pupku světa - zde v lokalitě Saeul. Další dva bloky nazvané Šinkori 5 a 6 jsou totiž nyní ve výstavbě, proces testování a spouštění má probíhat v letech 2024 a 2026. Na staveništi pod námi se tak hemží údajně až 3000 dělníků, technici se návštěvníkům chlubí promyšlenou železobetonovou konstrukcí budoucích bloků. 

Z prosklené budovy na uměle vytvořeném kopci lze sledovat celou stavbu. Pracovníci jsou nervózní, všichni si uvědomují, že musí na Čechy zapůsobit, jde jim o hodně. Pečlivě si zapisuji, na co se kdo ptá. Při loučení pak nikdo nezapomene zmínit "příště v Dukovanech".