„V katovském domku strašilo, ale žili jsme dobrý život.“ Alena Mihulová vzpomíná na manželství s Karlem Kachyňou
Publikováno: 7.5.2024
Sešli jsme se v útulné kavárně na Hradčanech, nedaleko šest set let starého domu, jenž podle pověsti patřil pražskému katovi. Herečka Alena Mihulová v něm dodnes bydlí a vzpomíná na dobrý život, který tu vedla se svým mužem, Karlem Kachyňou, režisérem nesmrtelných filmů jako jsou Ucho, Kočár do Vídně, Lásky mezi kapkami deště, Zlatí úhoři, Pozor, vizita!, Smrt krásných srnců, Městem chodí Mikuláš. …. Na počátku osmdesátých let minulého století se během natáčení filmu Sestřičky tehdy devětapadesátiletý vdovec seznámil se začínající, sedmnáctiletou herečkou. Po deseti letech tajeného vztahu se vzali, a měli spolu dceru Karolínu. Letos v březnu tomu bylo dvacet let, kdy Alena Mihulová svého muže po dlouhé a těžké nemoci vyprovodila na věčnost. Karel Kachyňa, jeden z největších (a nejpracovitějších) českých filmařů druhé poloviny dvacátého století, by se prvního máje dožil sta let. A protože se žádné velké národní vzpomínání nekoná, poprosil jsem o něj ženu, co ho znala nejlépe. Dala si cappuccino, které si v zápalu vyprávění nechala vystydnout. O režijní metodě … Byl ochoten udělal pro dobrý záběr psí kusy. Když jsme točili Krávu, stáli jsme v jednu chvíli s Radkem Holubem v ledové horské říčce. Cvakali jsme zubama, nemohli to zastavit, což Karla rozčílilo. „Tak budeme cvakat zubama, nebo budeme točit?,“ zařval. Načež vlezl do té vody za námi. Nikdy v tom nenechal herce samotné. A oni to cítili, takže pro něj udělali cokoli. Karel se jim odvděčil tím, že každý věděl, že když hraje u Kachyni, bude to dobré. Nenechal je prostě udělat chybu. O seznámení … Byl nesmírně rafinovaný.