V květnu 1955 popravili komunisté dopadené odbojáře ze skupiny bratří Mašínů
Publikováno: 6.5.2025
Šance na život ve svobodném světě se před nimi rozplývala ve smršti střel a stejně tak i možnost spravedlivého soudu. Jejich jména dodnes zůstávají ve stínu jejich kamarádů, kteří měli větší štěstí a spárům komunistického režimu unikli. O to větší trest číhal na ty dopadené i na rodiny a blízké všech zúčastněných. Proces s nimi se stal výstrahou celé společnosti, všem, kdo by ještě někdy chtěl proti vládnoucí garnituře zvednout svůj hlas, natož snad zbraň. Pro jedny stateční hrdinové minulého století, pro druhé násilníci, kteří ve jménu boje proti komunismu neváhali vraždit. Názory na jejich činy dodnes vzbuzují ve společnosti vášnivé diskuse. Jisté je, že členové odbojové skupiny bratří Mašínů žili v zemi, kde už pro pravdu, spravedlnost a svobodu nezbývalo místa. Rozhodli se bojovat a nezabřednout do stáda oddanosti. Pro komunisty se skupina mladých ozbrojenců stala postrachem. Byli nepolapitelní, odhodlaní a schopní kdykoliv nečekaně udeřit znovu. Jejich prostřílení na Západ, na svobodu, bylo pro totalitní režim fackou, ponížením a selháním, podkopáním jeho autority, pro společnost navíc možná nebezpečnou inspirací. Pomsta proto byla nemilosrdná a krutá. Celé rodiny odbojářů komunisté toužili zničit, vyrvat jména „teroristů“ ze společnosti i s kořeny. Zbyněk Janata, Václav Švéda a Ctibor Novák. Smyčka okolo jejich krku se stáhla před sedmdesáti lety, 2. května roku 1955. V časech, kdy politickým procesům, nebo přesněji řečeno zinscenovaným vraždám, po Stalinově a Gottwaldově smrti už pomalu odeznívalo. Western z německého východu Pod rouškou tmy v noci z 3. na 4. října roku 1953 překročili členové odbojové skupiny bratří Mašínů hranice Československa. Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata putovali přes hranice do východního Německa, odkud doufali,…