V Lidovkách, co si koupil oligarcha Babiš, se píše o pomíjivosti boháčů. Jeho z výčtu vynechali

<img width="618" height="427" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/08/Babiš-rozhlas-2.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="ČTK" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/08/Babiš-rozhlas-2.jpeg 618w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2019/08/Babiš-rozhlas-2-300x207.jpeg 300w" sizes="(max-width: 618px) 100vw, 618px" />No to jsou věci. Jana Machalická se na <a href="https://www.lidovky.cz/nazory/machalicka-byt-nejbohatsi-na-hrbitove-kellnerovo-nahle-umrti-se-jevi-jako-povestny-prst-bozi.A210330_104319_ln_nazory_tmr" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Lidovky.cz</a> rozepsala o tom, jak je bohatství marnost a nikdo si ho nevezme do hrobu. Hned vyjmenovává nějaké jedince. Jedno jméno nám tam ale nějak chybí. Skutečně zajímavé kouzlo nechtěného. Snad nechtěného. Jana Machalická nejdřív cituje Hamletovo rozjímání nad hrobem a kostmi a pak hned přejde k současnosti: „Není to geniální vyjádření marnosti lidského žití? Ať jsi měl cokoliv, nic z tebe stejně nezbude, i to, co náhodou nezetlí, vejde se nakonec do malé truhličky. Náhlé a tragické úmrtí miliardáře Petra Kellnera se bez patosu jeví jako pověstný prst boží a nemilosrdně připomíná, že nevíme dne ani hodiny a peníze v tom opravdu nehrají roli.“ Tak to bylo takové trochu náboženské téma a pak se přejde do oblasti sociální kritiky: „A copak s nimi po smrti, vždyť je to vážně prachbídná pocta, být na hřbitově nejbohatší. Miliardové jmění se jen výjimečně dá získat usilovnou prací a s čistým štítem a Kellner si to své pořídil v Česku 90. let, které bylo Klondikem, kde bylo dovoleno téměř vše, a morálka bylo to poslední, čím by se tehdejší šíbři zabývali. To, že se pak někteří s úžasnými sumami na kontě dali na charitu, sotva někoho dojme.“ Tohle by měla vysvětlit. Náš pan premiér a podnikatel a otec veškerého lidu nadělal miliardové jmění taky v 90. letech a ještě je trestně stíhaný. Bude tam o něm dál řeč? Ne, nezdá se, rozebírá se dál Petr Kellner: „O Kellnerovi se píše jako o muži, který skrytě tahal za nitky českého byznysu a politiky, nepochybně tomu tak bylo, byl chytřejší než jeho spoluhráči a necpal se do politiky přímo. A tak jeho smrt zapálí doutnající koudel pod mnohými politickými zadky, kteří už by dávno z české politiky zmizeli, nebýt jeho podpory. Že s tím vším souvisejí i Kellnerovy čínské kšefty, snad není třeba dodávat. Kellnerovi prostě všechno vycházelo. A pak stačí, že si jede zalyžovat vrtulníkem, což je mimochodem zpovykaná zábavička bohatých, skutečný horal a milovník přírody si na takové kopce vyleze, ale tyhle móresy jsou mezi high society v módě.“ Pozor na jazyk. Pan premiér se zase koupe rád v moři, když doporučoval ostatním sedět doma, a paní Monika... no nic. Najdeme tam jen narážku na exprimátora Béma, co ho prý na velehory museli vynést, a boháče Janouška, který není v base, protože je prý nemocný a viděli ho taky na horách a ještě s lyžařským vybavením. Snad se nám do toho v Lidovkách nějak nezamotají. Narážky na čínské kšefty a hořící koudele pod politickými zadky, nevím, nevím. Třeba je to jen nějaký nový disent. Nebo slepá skvrna. Nebo něco jiného. Ale pobaví to, to zas ANO.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Andrej Babiš #oligarchové #Petr Kellner

Publikováno: 30.3.2021

No to jsou věci. Jana Machalická se na Lidovky.cz rozepsala o tom, jak je bohatství marnost a nikdo si ho nevezme do hrobu. Hned vyjmenovává nějaké jedince. Jedno jméno nám tam ale nějak chybí. Skutečně zajímavé kouzlo nechtěného. Snad nechtěného. Jana Machalická nejdřív cituje Hamletovo rozjímání nad hrobem a kostmi a pak hned přejde k současnosti: „Není to geniální vyjádření marnosti lidského žití? Ať jsi měl cokoliv, nic z tebe stejně nezbude, i to, co náhodou nezetlí, vejde se nakonec do malé truhličky. Náhlé a tragické úmrtí miliardáře Petra Kellnera se bez patosu jeví jako pověstný prst boží a nemilosrdně připomíná, že nevíme dne ani hodiny a peníze v tom opravdu nehrají roli.“ Tak to bylo takové trochu náboženské téma a pak se přejde do oblasti sociální kritiky: „A copak s nimi po smrti, vždyť je to vážně prachbídná pocta, být na hřbitově nejbohatší. Miliardové jmění se jen výjimečně dá získat usilovnou prací a s čistým štítem a Kellner si to své pořídil v Česku 90. let, které bylo Klondikem, kde bylo dovoleno téměř vše, a morálka bylo to poslední, čím by se tehdejší šíbři zabývali. To, že se pak někteří s úžasnými sumami na kontě dali na charitu, sotva někoho dojme.“ Tohle by měla vysvětlit. Náš pan premiér a podnikatel a otec veškerého lidu nadělal miliardové jmění taky v 90. letech a ještě je trestně stíhaný. Bude tam o něm dál řeč? Ne, nezdá se, rozebírá se dál Petr Kellner: „O Kellnerovi se píše jako o muži, který skrytě tahal za nitky českého byznysu a politiky, nepochybně tomu tak bylo, byl chytřejší než jeho spoluhráči a necpal se do politiky přímo. A tak jeho smrt zapálí doutnající koudel pod mnohými politickými zadky, kteří už by dávno z české politiky zmizeli, nebýt jeho podpory. Že s tím vším souvisejí i Kellnerovy čínské kšefty, snad není třeba dodávat. Kellnerovi prostě všechno vycházelo. A pak stačí, že si jede zalyžovat vrtulníkem, což je mimochodem zpovykaná zábavička bohatých, skutečný horal a milovník přírody si na takové kopce vyleze, ale tyhle móresy jsou mezi high society v módě.“ Pozor na jazyk. Pan premiér se zase koupe rád v moři, když doporučoval ostatním sedět doma, a paní Monika... no nic. Najdeme tam jen narážku na exprimátora Béma, co ho prý na velehory museli vynést, a boháče Janouška, který není v base, protože je prý nemocný a viděli ho taky na horách a ještě s lyžařským vybavením. Snad se nám do toho v Lidovkách nějak nezamotají. Narážky na čínské kšefty a hořící koudele pod politickými zadky, nevím, nevím. Třeba je to jen nějaký nový disent. Nebo slepá skvrna. Nebo něco jiného. Ale pobaví to, to zas ANO.