V pěti letech tahají psa za ocas, ve třinácti vraždí aneb Buďme rádi za českou „nekorektnost“
Publikováno: 2.9.2024
KOMENTÁŘ / Tři děti v rozmezí čtyř až šesti let si na náměstí v centru Stockholmu hladily našeho psa. Pak ho začaly otravovat a dalších deset minut jsme se jich nemohli zbavit. Smály se nám do obličeje. V tu chvíli jsem si vzpomněla na slova švédské známé: „Hrozí, že moc gangů poroste, pokud lidé budou mít strach se jim postavit. Dřív, když dvanáctileté dítě bylo hubaté, tak mu každý něco řekl, ale teď to neudělá. Dospělí se budou bát dětí, což je šílené.“ Uznávám, že tahle paralela může působit přehnaně, ale pokusím se vysvětlit, že ne tak docela. Každopádně my jsme na děti, když už to jinak nešlo, pořádně houkli. Zkoušeli jsme to hned v několika jazycích, neboť jejich kořeny byly evidentně někde mimo Evropu. Z naší strany to byl v podstatě odvážný čin, protože právě kolem těchto lidí se ve Švédsku chodí po špičkách. I když máte hrůzu či vztek z toho, co v zemi páchají přistěhovalecké gangy, ve „slušné společnosti“, natož na veřejnosti o tom budete mlčet. Nejste přece žádní rasisti a xenofobové, že. „Chceme maso, ale ne vepřové“ Stačilo, když předsedkyně křesťanských demokratů před letošními eurovolbami prohlásila, že islám se musí přizpůsobit švédským hodnotám, a už sklidila kritiku za polarizaci společnosti. Není divu, vždyť lidem z mimoevropských kultur se ve Švédsku dlouhá léta ustupovalo. A teď si kupříkladu ve školkách pod pohrůžkami nárokují, aby dívky byly odděleny od chlapců a aby i v parném létě nosily punčocháče. Minulý týden se zase rozhořela kauza s obědy ve školních…