V poškozeném balónu vstříc svobodě. Dvě rodiny s dětmi uletěly z komunistické NDR
Publikováno: 21.9.2024
HISTORIE / „Kde to jsme? Jsme na Západě?“ ptají se dva nervózní muži policistů v jim neznámé krajině. Strážci zákona udiveně odpoví: „Ano, samozřejmě, kde jinde?“ Cizinci se začnou objímat a jásat a volají na své ženy a děti, bouchnou šampaňské. Je 16. září 1979 a nejnebezpečnější noc jejich života právě šťastně skončila. „Od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu byla přes kontinent spuštěna železná opona,“ pronesl pouhých deset měsíců po utichnutí druhé světové války v té době již bývalý britský ministerský předseda Winston Churchill v americkém Fultonu ve státě Missouri. „Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy: Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie. Všechna tato vynikající města a jejich obyvatelé se nacházejí v něčem, co musím nazvat sovětskou sférou…“ Smrtící síla na hranici „Ochranný val proti západní agresi“, obhajovala Německá demokratická republika potřebu hranice se svým západním německým sousedem. Od roku 1949 v délce téměř 1 400 kilometrů od hranic s Československem až k Baltskému moři nemilosrdně roztínala dříve jednu zemi na dva zcela protikladné světy. Od toho západního oddělovaly východní Němce ostnaté dráty, strážní věže, nášlapné miny i bedlivý dozor zhruba 50 tisíc východoněmeckých pohraničníků. Ti měli jasné rozkazy – zabránit útěkům do západního Německa za každou cenu, i za cenu použití „smrtící síly“. Touha po vymanění se z nadvlády komunistů se Sovětským svazem v zádech a dosažení lepších životních podmínek přesto byly pro mnohé obyvatele silnější než strach ze smrti. Výstavba Berlínské zdi v roce 1961 proměnila…