V ráji je sýr, olivový olej a čerstvá zelenina aneb Proč stále hledáme babiččinu kuchyni
Publikováno: 8.8.2026
ESEJ / Nedávno jsem cestovala s milými lidmi. Probrali jsme leccos, až padla otázka, jak si představuji ideální den. Dost mě zaskočila. Uvědomila jsem si, že mi ji už několik desetiletí nikdo nepoložil. Hlava ale okamžitě vytvořila obraz: ranní plavání, běh, po snídani psaní, práce na zahradě, oběd, odpočinek, čas pro nejbližší, práce, jídlo, tanec, zpěv. A jídlo. Řecké jídlo na řeckém ostrově. Protože tamní jídlo je samo o sobě předzvěstí ráje. Pár přátel namítlo, že podobný ráj lze najít i v Toskánsku nebo v Provence. A jistě měli pravdu. Stále více lidí dnes cestuje nejen za památkami, mořem či galeriemi, ale také za fantastickou chutí. Za zeleninou, která chutná, jak chutnat má. Za chlebem, sýrem nebo olivovým olejem, na které se nezapomíná. Od té chvíle přemýšlím, proč je ve Středomoří jídlo tak přirozenou součástí dobrého života a proč se podobný vztah k jídlu u nás vytratil. Čím se naše kotlina liší od oblastí, kde i obyčejný kousek jídla znamená požitek? Samozřejmě ležíme severněji a nemáme moře. Jenže stromy, ovoce, zelenina i hospodářská zvířata u nás existují také. Máme půdu, dlouhou zemědělskou tradici i bohatou kuchyni. Máme i spoustu dobrých kuchařek a kuchařů. Proč tedy lidé necestují přes půl Evropy kvůli kulajdě nebo švestkové omáčce? Odpověď hledejme spíše než v kuchařkách v historii. Kde se bere chuť Středomoří V Řecku, Toskánsku nebo Provence není zemědělství pouze odvětvím ekonomiky. Je součástí identity. Pole, vinice, olivové háje nebo stáda jsou po staletí propojeny s konkrétní rodinou a místem. Venkov není symbolem zaostalosti,…