V Rusku zřejmě nazrál čas střídání držitelů gosudarského žezla
Publikováno: 30.6.2023
Přesně šestnáct měsíců po propuknutí proradné ruské války proti Ukrajině oblétla svět zpráva možná ještě nečekanější: Dlouholetý věrný vazal Vladimira Putina Jevgenij Prigožin, který se za dlouhá léta blízkosti k prvnímu muži Ruska neuvěřitelně vypracoval, se proti svému patronovi vzbouřil. Jeho Wagnerova soukromá vojenská společnost, tvořící ve zmíněné válce viditelně nejspolehlivější a nejefektivnější sílu všech ruských vojsk, vyrazila přes rusko-ukrajinskou hranici nejdřív do Rostova na Donu a pak na Voroněž, a dokonce i na Moskvu. Zastavila se až pouhých 200 km před ruskou metropolí. Vyvrcholily tak dlouhodobé Prigožinovy spory s nejvyšším velením ruské armády. Další peripetie celého tohoto neuvěřitelného příběhu jsou už všeobecně známy a dnes a denně se jimi zabývá doslova celá světová mediální scéna. Ze všeho podstatného si však v tuto chvíli povšimněme toho patrně nejpodstatnějšího: V Rusku zřejmě nazrál čas střídání držitelů gosudarského žezla – i přesto, že Putin si ústavně zajistil své další možné panování až do roku 2036 a patrně měl (a možná ještě má) v úmyslu tento termín dodržet. Zcela nová situace však vypovídá o něčem radikálně jiném. Zatím snad ne o nevyhnutelném „soumraku Boha“, ale přinejmenším o tom, co významný český diplomat Jaroslav Kurfürst pojmenovává „začátek posledního dějství prezidentství Vladimira Putina“. K čemuž dodává, že to poslední dějství nemusí být úplně krátké. Díky událostem právě skončeného víkendu vzniká totiž možnost, že v Rusku tak či onak dojde ke změně na trůnu – bez ohledu na to, zda to Putin bude chtít, či ne. V této souvislosti možná stojí za pokus připomenout si, jak takovéto střídání stráží probíhalo v posledních sedmdesáti letech. Ve většině případů to nebyla právě idyla… Od Stalina k Putinovi Když na počátku března 1953 zemřel sovětský hrůzovládce Josif Stalin, byl o nástupnictví značný zájem. Za favority byli považováni…