V tanku prchla přes železnou oponu za svou láskou. Pohraničníci se nezmohli ani na výstřel
Publikováno: 16.8.2024
HISTORIE / Pohraniční hlídka nedaleko západočeské obce Nemanice zbystří. Po silnici směrem k hranicím uhání vojenskou zelení natřený tank. Jeho řidič sice po výzvě k zastavení zpomalí, pak však prudce vyrazí vpřed. „Viděla jsem, jak se ostnaté dráty přibližují, a všechny najednou sklouzly a zapadly pod pásy. Bylo to krásné. Dokázali jsme to. Krásné jako sen. Příliš krásné, aby to byla pravda,“ vzpomínala později Libuše Cloudová. Její příběh o odvážné cestě se začal psát v květnu roku 1945. Dvaadvacetiletá skautka Libuše Hrdonková, rodačka ze západočeského Stodu nedaleko Plzně, tehdy spolu s dalšími obyvateli s nezměrnou euforií přihlížela osvobození obce americkou armádou a definitivnímu konci nacistické okupace. Seznámili se na tancovačce Během ní dívka musela dvanáct hodin denně, sedm dní v týdnu, pracovat v muniční továrně. Když okolo projížděly transporty do koncentračních táborů, přeplněné vyhladovělými vězni, házela jim potají kusy chleba. Oblast Plzeňska osvobodila v květnu roku 1945 americká 3. armáda pod velením generála George S. Pattona. Do Stodu dorazila velitelská rota 53. obrněného ženijního praporu, v níž jako řidič nákladního vozu sloužil desátník Leonard Cloud, dvacetiletý mladík původem ze Sioux City v americké Iowě. A Libuše se do něj se během jedné z tanečních zábav zamilovala. Okouzlení bylo vzájemné, přestože Leonard neuměl ani slovo česky a ona ještě tehdy nehovořila anglicky, mluvili tedy spolu nenáviděnou němčinou. Scházeli se spolu každý den, jejich vztah sílil, brzy ji voják dokonce požádal o ruku a ona souhlasila. Záhy však se svou jednotkou musel Československo opustit a vrátit se domů. "Chtěla jsem běžet a…