Václav Kopta: Herec buď leží, nebo běží. Já teď běžím
Publikováno: 29.9.2023
Herec a muzikant Václav Kopta: „Táta nenáviděl bolševiky, kteří z devadesáti devíti procent stáli za jeho předčasným odchodem.“ Když míjím značku „zastávka na znamení“ instalovanou hned za brankou na zahradě domu Václava Kopty tak, aby se nedala přehlédnout, dojde mi, že zvěsti o jeho „úchylné“ lásce k autobusům nelhaly. Témat k rozhovoru se ale nabízí víc. Chci se zeptat na jeho tátu Pavla, který mě kdysi učil psát písňové texty, na Semafor, kde byl dlouho v angažmá, na mohutný zájem filmu a televize, který si trpělivě vyčekal, i na jeho kamarády z „Hanspaul City“, kde se narodil. Když jsem autobusem číslo 131 projížděl Hanspaulkou směrem k vám, říkal jsem si, že se tu toho příliš nemění. Alespoň zvenčí to vypadá, jako by se ve vilové čtvrti zastavil čas. Mění se to základní, a to jsou lidi. Zásluhou developerů a spekulantůse z Hanspaulky stala nadstandardně drahá čtvrť, a místní to přimělo často k paličským úprkům. Čtvrť opustila velká část první generace lidí, kteří tohle místo v třicátých letech osídlili. Někteří své domy prodali nebo pronajali. Je tu spousta cizinců a jiných naplavenin, vytrácejí se příběhy domů, které trpí příšernými dostavbami obřích garáží a bazénů. Jinými slovy, Hanspaulka dostává na frak. Zbylo alespoň něco z „Hlasova“ Hanspaul City, z komunitního života v Houtyši a okolí? Ano, třikrát ročně se lidé dobré vůle scházejí na louce nedaleko Institutu Václava Klause, který jsme překřtili na Klausoleum. Tam si připomínáme hříchy mládí, slavíme konce a začátky školních roků našich dětí, svatby a narozeniny kamarádů. Rovněž pohřbů bohužel přibývá. Chybí vám někdo moc? Často vzpomínám na Petara Introviče, protože s Bluesberry jsem hrál. Toho želím moc, jakkoli si o fatální…