Vadí vám běžné každodenní zvuky? Nejspíš trpíte misofonií. Vědci nyní vyzkoumali možnou příčinu
Publikováno: 19.4.2026
Naježí se vám doslova chlupy na těle, když slyšíte někoho mlaskat, žvýkat, hlasitě dýchat, srkat, šustit sáčkem, poklepávat tužkou o stůl nebo prostě jen polykat? Pak se zřejmě potýkáte s poruchou snížené tolerance ke specifickým zvukům. Tomuto stavu se také odborně říká misofonie a na paškál si ho nově vzali i vědci. Z výzkumu, který provedli, vyplývají velmi zajímavé souvislosti. Většina společnosti má mrazení ze specifických skřípavých zvuků, lidé s misofonií však mají podobnou reakci i při běžných zvucích, jako je již zmíněné dýchání, polykání nebo žvýkání. Typickou reakcí na tyto nepříjemné vjemy bývá znechucení, vztek, podráždění, úzkost, panika, pocit uvěznění nebo potřeba „utéct“. Přidat se ale mohou i fyzické projevy, jako bušení srdce, tlak na hrudi, svalové napětí a pocení. Příčina misofonie není dosud plně objasněna, tým psychiatra Dirka Smita z Amsterdamské univerzity se ale po analýze rozsáhlých genetických dat domnívá, že za jejím vznikem mohou být genetické predispozice spojené s psychickými obtížemi (úzkostí, depresí nebo posttraumatickou stresovou poruchou) či tinnitem (ušním šelestem). Ten je přitom sám o sobě úzce propojený s úzkostí a depresí. Studie však poukázala ještě na jednu zajímavost – lidé s misofonií mají tendenci své emoce „dusit v sobě“ a častěji vykazují rysy, jako je úzkostnost, sebeobviňování, neuroticismus nebo osamělost. Vědci také zjistili překvapivou věc týkající se autistů. Misofonie podle nich není výrazně spojena s poruchou autistického spektra, přestože lidé s autismem bývají na zvuky citlivější. Odborníci tedy tvrdí, že může existovat více typů misofonie, tj. například taková, která je silně ovlivněná emocemi…