Válečné agrese se Rusku nevyplácely, Ukrajina se může stát černou můrou

<p><img width="1920" height="1118" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/01/bbb.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Igor Ruděnko / Wikimedia Commons /CC BY 4.0" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/01/bbb.jpg 1920w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/01/bbb-300x175.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/01/bbb-1024x596.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/01/bbb-768x447.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/01/bbb-1536x894.jpg 1536w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/01/bbb-290x170.jpg 290w" sizes="(max-width: 1920px) 100vw, 1920px" /></p><strong>I když bude ruská agrese směřovaná proti Ukrajině zřejmě vojensky úspěšná, historie nás učí, že se Rusku válečné agrese z dlouhodobého hlediska nevyplácely.</strong> Když v roce 1948 zahájil Sovětský svaz blokádu Berlína, byl výsledkem jednak vznik NATO, a dále pak to, že Američané začali považovat Němce, kteří byli ještě před pár lety jejich nepřáteli, za spojence v jejich boji proti komunistům. Stejně tak Sovětským svazem podporovaný útok Severní Koreje proti Jižní Koreji v roce 1950 způsobil, že západní státy umožnily znovuvyzbrojení Spolkové republiky Německo. Když v roce 1956 zaútočila Velká Británie, Francie a Izrael bez vědomí USA na Egypt se záměrem opětovného získání Suezského kanálu, zdálo se, že západní spojenecká jednota je u konce. Tento stav zvrátilo a spojeneckou jednotu obnovilo až brutální potlačení maďarské snahy o změnu politického režimu armádou Sovětského svazu. Západní spojenectví posílil i sovětský útok na Československo v roce 1968 a na Afghánistán v roce 1979. Okupace Československa vedla ve svém důsledku i k emancipaci západních komunistických stran a jejich odklonu od podřízenosti Komunistické straně SSSR. Okupace Afghánistánu pak významnou měrou přispěla k pádu komunistického režimu a rozpadu východního bloku, ale i samotného Sovětského svazu. Agresivní činy Sovětského svazu v Evropě jsou také příčinou nepřátelského vztahu většiny občanů střední Evropy k Rusům. Útok na Ukrajinu toto nepřátelství jen posílí. Donald Trump označoval NATO za obsolentní (neúčinnou, pozn. red.) organizaci, a dokonce vyhrožoval, že USA z této organizace vystoupí. Jak se však ukazuje, Evropa bude stále hlavním dějištěm konfrontace Západu a Ruska. Agrese Ruska proti Ukrajině tak zcela jistě povede k posílení NATO a severoatlantických vazeb. Státy, které se nacházejí na ruské hranici a které jsou skutečně nezávislé, budou intenzivněji zvažovat možnost se k této organizaci připojit. To vše za situace, kdy Rusko nemá skutečné spojence, ale pouze slabé klientské vazalské státy, které nemají téměř žádnou moc ani vliv. Jedná se o ty nejslabší státy, které nemají k závislosti na Rusku žádnou alternativu. Na regionální mocnosti, jako je Brazílie nebo Malajsie, nemá Rusko žádné, nebo téměř žádné vazby. Rusko je navíc obklopeno státy, které jsou k němu buď nepřátelské, nebo alespoň mimořádně ostražité. Ztrácí vliv i v bývalých sovětských republikách ve Střední Asii, kde tento vliv získává Čína. Rusko není přitažlivé ekonomicky, sociálně, intelektuálně, ideologicky ani kulturně, a to ani pro lidi, kteří stávající ruský režim obdivují. Nikdo z těch, kdo vyjadřuje k putinovskému režimu sympatie, by nechtěl v Rusku žít. V tom je na tom dokonce hůř než Islámský stát, který přece jen určitý počet obyvatel Západu přilákal. Žádná země rozvojového světa nechce následovat ruský ekonomický model a Rusko není schopno vyvážit vliv Číny ani v těch nejslabších zemích. Rusko je sice schopné vytvářet v různých zemích, včetně České republiky, páté kolony, ale jejich vliv, jak bylo vidět například na neúspěšném pokusu o puč v Černé Hoře, není příliš velký. V současnosti se zdá, že Rusko získá útokem na Ukrajinu vše, co chtělo. Získá stát, který bude ve sféře jeho vlivu, poníží Západ a ukáže jeho nejednotnost a neakceschopnost. Do několika let se však pro Rusko tato agrese může stát černou můrou.

#Hlavní stránka #Komentáře a názory #Rusko #rusko-ukrajinská válka #Ukrajina

Publikováno: 26.2.2022

I když bude ruská agrese směřovaná proti Ukrajině zřejmě vojensky úspěšná, historie nás učí, že se Rusku válečné agrese z dlouhodobého hlediska nevyplácely. Když v roce 1948 zahájil Sovětský svaz blokádu Berlína, byl výsledkem jednak vznik NATO, a dále pak to, že Američané začali považovat Němce, kteří byli ještě před pár lety jejich nepřáteli, za spojence v jejich boji proti komunistům. Stejně tak Sovětským svazem podporovaný útok Severní Koreje proti Jižní Koreji v roce 1950 způsobil, že západní státy umožnily znovuvyzbrojení Spolkové republiky Německo. Když v roce 1956 zaútočila Velká Británie, Francie a Izrael bez vědomí USA na Egypt se záměrem opětovného získání Suezského kanálu, zdálo se, že západní spojenecká jednota je u konce. Tento stav zvrátilo a spojeneckou jednotu obnovilo až brutální potlačení maďarské snahy o změnu politického režimu armádou Sovětského svazu. Západní spojenectví posílil i sovětský útok na Československo v roce 1968 a na Afghánistán v roce 1979. Okupace Československa vedla ve svém důsledku i k emancipaci západních komunistických stran a jejich odklonu od podřízenosti Komunistické straně SSSR. Okupace Afghánistánu pak významnou měrou přispěla k pádu komunistického režimu a rozpadu východního bloku, ale i samotného Sovětského svazu. Agresivní činy Sovětského svazu v Evropě jsou také příčinou nepřátelského vztahu většiny občanů střední Evropy k Rusům. Útok na Ukrajinu toto nepřátelství jen posílí. Donald Trump označoval NATO za obsolentní (neúčinnou, pozn. red.) organizaci, a dokonce vyhrožoval, že USA z této organizace vystoupí. Jak se však ukazuje, Evropa bude stále hlavním dějištěm konfrontace Západu a Ruska. Agrese Ruska proti Ukrajině tak zcela jistě povede k posílení NATO a severoatlantických vazeb. Státy, které se nacházejí na ruské hranici a které jsou skutečně nezávislé, budou intenzivněji zvažovat možnost se k této organizaci připojit. To vše za situace, kdy Rusko nemá skutečné spojence, ale pouze slabé klientské vazalské státy, které nemají téměř žádnou moc ani vliv. Jedná se o ty nejslabší státy, které nemají k závislosti na Rusku žádnou alternativu. Na regionální mocnosti, jako je Brazílie nebo Malajsie, nemá Rusko žádné, nebo téměř žádné vazby. Rusko je navíc obklopeno státy, které jsou k němu buď nepřátelské, nebo alespoň mimořádně ostražité. Ztrácí vliv i v bývalých sovětských republikách ve Střední Asii, kde tento vliv získává Čína. Rusko není přitažlivé ekonomicky, sociálně, intelektuálně, ideologicky ani kulturně, a to ani pro lidi, kteří stávající ruský režim obdivují. Nikdo z těch, kdo vyjadřuje k putinovskému režimu sympatie, by nechtěl v Rusku žít. V tom je na tom dokonce hůř než Islámský stát, který přece jen určitý počet obyvatel Západu přilákal. Žádná země rozvojového světa nechce následovat ruský ekonomický model a Rusko není schopno vyvážit vliv Číny ani v těch nejslabších zemích. Rusko je sice schopné vytvářet v různých zemích, včetně České republiky, páté kolony, ale jejich vliv, jak bylo vidět například na neúspěšném pokusu o puč v Černé Hoře, není příliš velký. V současnosti se zdá, že Rusko získá útokem na Ukrajinu vše, co chtělo. Získá stát, který bude ve sféře jeho vlivu, poníží Západ a ukáže jeho nejednotnost a neakceschopnost. Do několika let se však pro Rusko tato agrese může stát černou můrou.