Válka dvou vdov: Vikingové zardousili kněžnu Ludmilu vlastním šálem
Publikováno: 16.9.2023
HISTORIE / Pod rouškou tmy se plíží dva najatí zabijáci. Vtrhnou do komnaty staré kněžny a strhnou ji na dlažbu. „Zadržte, bratři, maličko, aspoň než dokončím svou modlitbu,“ prosí je Ludmila. Na násilníky ale její vlídná slova neplatí. Ani přání, aby ji setnuli mečem, nevyslyší. Silné mužské paže jí místo toho okolo hrdla omotají její vlastní šál. Malebným údolím mezi Tetínskými skalami nerušeně protéká řeka Berounka. Nad ní se rozkládají dnes už jen trosky někdejšího hradu Tetín. V jeho blízkosti stávalo hradiště, v němž se v noci z 15. na 16. září roku 921 odehrála jedna z nejznámějších vražd v našich dějinách. Obětí se nestal nikdo jiný než kněžna Ludmila, babička svatého Václava a žena, která stála u kolébky zrodu našeho státu. Zatímco legendy ji vykreslují téměř coby andělskou bytost, moderní poznatky ukazují, že jako každý člověk i ona zřejmě trpěla nedostatky. Pohanská dívka Zatímco v sousední Velkomoravské říši věrozvěsti Konstantin a Metoděj šířili křesťanství, v českých zemích v době Ludmilina dětství stále převládalo pohanství. Malá Ludmila, narozená někdy okolo roku 860, vyrůstala v prostředí, v němž lidé v posvátných hájích prosili o přízeň vrtkavé bohy a vzývali síly země a slunce. Zřejmě dcera „Slavibora z kraje slovanského, pšovského knížete“, který sídlil na území dnešního Mělníka, je ve svých čtrnácti letech provdána za Bořivoje, asi o deset let staršího muže a vůbec prvního historicky doloženého českého panovníka. Kolik mu porodila dětí a kolik z nich musela oplakat, není zřejmé. Víme ale, že se stala matkou dvou synů, Spytihněva a Vratislava,…