Válka proti drogám byla obrovské a velmi drahé selhání. Protidrogová politika se dá dělat i jinak
Publikováno: 23.8.2023
NÁZOR / Roku 1971 prohlásil Richard Nixon drogy za veřejného nepřítele číslo jedna, a odstartovala tak bezprecedentní celosvětová kampaň s jediným cílem: omezit výrobu, distribuci a užívání drog. Jak úspěšná byla tato kampaň za posledních 50 let? A jaké kroky bychom měli dělat do budoucna? V tomto článku se chci zabývat především důsledky protidrogové politiky ve Spojených státech amerických, protože je to hlavní představitel současného přístupu. Zjištění jsou ale relevantní pro téměř všechny země. Po 50 letech je zřejmé, že válka proti drogám byla obrovské a velmi drahé selhání, které vedlo k uvěznění velkého množství lidí ve Spojených státech a k politické destabilizaci, korupci a násilí v Jižní Americe. Když se podíváme na graf celkových úmrtí z předávkování drogami v USA, můžeme si všimnout, že za posledních 20 let nedošlo k žádnému poklesu, ale naopak, růst je téměř exponenciální. Co k tomu vedlo a co bychom měli do budoucna změnit? Ekonomie trhu s drogami Celá myšlenka války proti drogám je založena na předpokladu, že s omezením přístupu k drogám zmizí i všechny s nimi spojené problémy. Proto se převážná většina protidrogové aktivity soustředila na snížení počtu výrobců drog a uvěznění dealerů. Tato strategie však ignoruje základní fakt, a tím jsou tržní síly, nabídka a poptávka. U běžného produktu vede snížení nabídky ke zvýšení ceny a potažmo ke snížení poptávky. To však neplatí pro drogy. Návykové látky budou jejich uživatelé konzumovat nehledě na cenu. Důsledkem takové protidrogové politiky je přesun produkce drog do jiných regionů. Říká se tomu balónový efekt. Výborným příkladem…