Ve čtrnácti vábila a střílela Němce. Chtěla jsem jim pak pomoct vstát, vzpomínala nizozemská odbojářka
Publikováno: 22.10.2024
HISTORIE / S tmavými vlasy spletenými do copů a milým úsměvem na tváři vypadala roztomile a nevinně. Když projížděla na kole po ulicích severoholandského Haarlemu, hlídkující nacisty ani nenapadlo, že by v košíku mohla mít schované střelné zbraně. A když je zvala na procházku do lesa, už vůbec jim nepřišlo na mysl, že je místo příjemné kratochvíle s hezkou dívkou čeká střela a smrt. „Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné – aby slušní lidé nedělali nic,“ psal už v 18. století britský filozof a spisovatel Edmund Burke. V Nizozemsku, kam si v květnu roku 1940 prorazila cestu nacistická zlovůle a násilně převzala moc ve svobodné zemi, se někteří obyvatelé s přísnými restrikcemi, útlakem a pronásledováním židovského obyvatelstva i politických odpůrců odmítali smířit. Náctiletá bojovnice V bezútěšném prostředí se zrodila různá odbojová hnutí, jejichž členové navzdory velkým rizikům bojovali proti okupantům, podrývali jejich činnost a pomáhali pronásledovaným lidem. Mnozí z těch odvážných jedinců přitom ještě ani nepřekročili hranici dospělosti. Jednou z nich byla i Freddie Oversteegenová. K odboji se přidala v pouhých čtrnácti letech. Nizozemský odboj byl přitom ve veřejných představách převážně záležitostí mužů ve válce. Pokud se do něj zapojila žena, neočekávalo se, že by dělala více, než roznášela protiněmecké letáky či brožury, ovšem i za to hrozila v případě odhalení smrt. Freddie ale dělala mnohem, mnohem více. Narodila 6. září 1925 ve vesnici Schoten, nyní součásti Haarlemu v Severním Holandsku. Matka, politickým přesvědčením komunistka, vychovávala po rozvodu obě malé dcery sama. V chudobě, ale s citem pro zodpovědnost vůči sobě…