Ve skafandru chtěl prchnout přes železnou oponu. Komunisté ho odměnili mučením a vězením
Publikováno: 26.1.2025
HISTORIE / „Ty rosteš pro kriminál! A měli pravdu,“ slýchával Alois Peyr, někdejší politický vězeň, exulant a v současné době námořník, už jako malý kluk. Jeho hlavním proviněním se nakonec stalo ve své době odvážné odhodlání žít ve svobodné zemi. Sen se mu sice nakonec splnil, ale celá léta za něj v zemi sešněrované komunistickým režimem musel tvrdě platit – dlouhými výslechy, vězením, mučením, otroctvím v uranových dolech. Po nástupu komunistů k moci v Československu v roce 1948 tvořily vodní toky Dyje, Morava či Dunaj přírodní překážky k cestě do západního světa, Labe pak do Německé demokratické republiky, odkud mnozí zkoušeli proniknout do Západního Berlína. Řeky nebyly sice přehrazené drátěnou stěnou jako pozemní hranice, přesto je bedlivé oči režimu ostře sledovaly a snažily se překazit jakékoliv pokusy o jejich překonání. Odvážlivci, kteří se nechtěli podřídit diktatuře, zkoušeli jejich hladiny buď přeplavat v naději, že je střely pohraničníků nezasáhnou, nebo se přes ně vydávali na pramicích, člunech, nafouknutých automobilových duších či například v úkrytu velkých motorových lodí. Jiní zase doufali, že se v hlubinách řeky skryjí v podomácku vyrobených skafandrech. A mezi ně patřil i Alois Peyr se svým kamarádem Janem Kuhnem. Ke studiu ho nepustili Narodil se 24. března roku 1935 v plzeňské rodině telegrafního úředníka. Rodina se často stěhovala a nakonec se usadila v Sokolově, kde mladý Alois vystudoval hornickou školu. Učení mu šlo hravě, a proto chtěl ve studiích pokračovat dál na Vysoké škole báňské v Duchcově. Nevzali ho však, neměl ten správný kádrový profil. „To nebyl nějakej…