Věčná cesta Ukrajiny do Evropy. Dvacet let revolucí, polovičatých reforem i ruského tlaku

<img width="1920" height="1281" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/02/Zelensky-2.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Kancelář prezidenta Ukrajiny / se souhlasem" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/02/Zelensky-2.jpg 1920w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/02/Zelensky-2-300x200.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/02/Zelensky-2-1024x683.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/02/Zelensky-2-768x512.jpg 768w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/02/Zelensky-2-1536x1025.jpg 1536w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/02/Zelensky-2-640x426.jpg 640w" sizes="(max-width: 1920px) 100vw, 1920px" />V pondělí Ukrajina podala přihlášku do Evropské unie. Sebrat odvahu na tento krok trvalo Kyjevu skoro dvacet let, během kterých zažila země dvě revoluce a několik prezidentů neschopných či neochotných zemi skutečně reformovat. Navíc, čím více se Ukrajina k EU přibližovala, tím více Rusko dělalo pro to, aby jí v tom zamezilo. Když v roce 2004 vyhrál prezidentské volby na Ukrajině podle oficiálních výsledků proruský kandidát Viktor Janukovyč, vzedmula se proti falšování voleb série protestů dnes známých jako Oranžová revoluce. V opakovaném druhém kole voleb zvítězil proevropský kandidát Viktor Juščenko. Ne všichni obyvatelé Ukrajiny, především ti na Krymu a Donbasu, však s Oranžovou revolucí souzněli. Ukrajina začala usilovat o členství v EU, Evropská rada to ovšem odmítala. Místo nabídky členství v roce 2004 spustila EU novou Evropskou politiku sousedství, díky které se Ukrajina mohla s Unií integrovat alespoň částečně. To mělo probíhat podle hesla „více za více“, tedy více integrace a výhod za více provedených reforem. V roce 2007 skutečně začalo jednání o asociační dohodě. Ve skutečnosti byly ale reformy provedené Ukrajinou pouze částečné a ani úroveň demokracie se příliš nezlepšila – i Juščenko po vzoru svých předchůdců utlačoval opozici. Ukrajina se navíc kvůli sporům prezidenta s proruskými stranami a později i premiérkou Julijí Tymošenkovou několikrát ocitla v politické krizi. Od Majdanu k válce Tyto krize nakonec vedly k Juščenkově drtivé porážce v prezidentských volbách 2010, které vyhrál samotný Janukovyč. Ten velmi rychle začal koncentrovat moc ve svých rukou. I přesto EU v jednáních o asociační dohodě pokračovala. Obávala se totiž, že by se Ukrajina odvrátila směrem k Rusku. Heslo „více za více“ tedy šlo stranou. V roce 2012 sice začala na reformách opět trvat, ale nakonec od svých požadavků ustoupila a naplánovala podpis asociační dohody na listopad 2013. Janukovyč však den před podepsáním obrátil. Zároveň oznámil posílení vazeb s Ruskem, Ukrajina se měla stát členem Eurasijského celního svazu, ruské alternativy EU. Proti tomuto rozhodnutí se ozvala skupina Ukrajinců, která začala protestovat na Náměstí Nezávislosti v Kyjevě. Janukovyčův režim ale po několika dnech začal demonstrace násilně rozhánět. Pokus zneškodnit protesty však vyvolal opačný efekt – hnutí vzrostlo a v důsledku revoluce, dnes známé jako Euromajdan, Janukovyč utekl do Ruska. Pár týdnů nato Rusko anektovalo Krym a poté sehrálo klíčovou roli v nezákonném odtržení Doněcké a Luhanské oblasti. Zelenskyj a nová šance Dne 27. června 2014 podepsal nový prezident Petro Porošenko asociační dohodu s EU, v platnost vstoupila o tři roky později. Podobné dohody uzavřela EU i s Moldavskem a Gruzií. Díky asociačním dohodám se tyto země ve vybraných sektorech podílejí na evropském jednotném trhu. Mezi EU a asociovanými zeměmi jsou tedy rušena cla a jiné restrikce, k tomu navíc přijímají tyto země část evropského práva. V asociačních dohodách však nebyla zakotvena perspektiva plného členství. Ukrajina o něj i tak nadále usilovala. V roce 2019 byl dokonce schválen ústavní dodatek, který zemi zavazuje ke členství v EU i NATO. Na odmítavé pozici ze strany Unie to však nic nezměnilo. Porošenko i přes prozápadní rétoriku podobně jako Juščenko neprosadil mnoho reforem, a tak jej v prezidentském křesle v květnu 2019 po drtivém vítězství vystřídal herec a komik Volodymyr Zelenskyj. Před několika dny provedlo Rusko plnou invazi na Ukrajinu. I přesto, nebo spíše právě proto, že ruská armáda stojí před Kyjevem, se Zelenskyj rozhodl pro historický krok a podepsal oficiální přihlášku Ukrajiny do Evropské unie. Dokonce volá po „okamžitém“ vstupu pomocí „nové speciální procedury“. Prezidenti osmi postkomunistických členských států včetně Miloše Zemana se vyslovili pro urychlený přístup. I předsedkyně Evropské komise kandidaturu Ukrajiny podpořila. Výše popsaný vývoj však naznačuje, že i pokud se Ukrajina Rusku nakonec ubrání, čeká ji navzdory proklamacím ze strany EU ještě trnitá cesta k plnému členství. Převzato s laskavým svolením redakce serveru <a href="https://hlidacipes.org/vecna-cesta-ukrajiny-do-evropy-dvacet-let-revoluci-polovicatych-reforem-i-ruskeho-tlaku/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">HlídacíPes.org</a>.

#Hlavní stránka #Zprávy #Evropská unie #Rusko #Ukrajina #Volodymyr Zelenskyj

Publikováno: 5.3.2022

V pondělí Ukrajina podala přihlášku do Evropské unie. Sebrat odvahu na tento krok trvalo Kyjevu skoro dvacet let, během kterých zažila země dvě revoluce a několik prezidentů neschopných či neochotných zemi skutečně reformovat. Navíc, čím více se Ukrajina k EU přibližovala, tím více Rusko dělalo pro to, aby jí v tom zamezilo. Když v roce 2004 vyhrál prezidentské volby na Ukrajině podle oficiálních výsledků proruský kandidát Viktor Janukovyč, vzedmula se proti falšování voleb série protestů dnes známých jako Oranžová revoluce. V opakovaném druhém kole voleb zvítězil proevropský kandidát Viktor Juščenko. Ne všichni obyvatelé Ukrajiny, především ti na Krymu a Donbasu, však s Oranžovou revolucí souzněli. Ukrajina začala usilovat o členství v EU, Evropská rada to ovšem odmítala. Místo nabídky členství v roce 2004 spustila EU novou Evropskou politiku sousedství, díky které se Ukrajina mohla s Unií integrovat alespoň částečně. To mělo probíhat podle hesla „více za více“, tedy více integrace a výhod za více provedených reforem. V roce 2007 skutečně začalo jednání o asociační dohodě. Ve skutečnosti byly ale reformy provedené Ukrajinou pouze částečné a ani úroveň demokracie se příliš nezlepšila – i Juščenko po vzoru svých předchůdců utlačoval opozici. Ukrajina se navíc kvůli sporům prezidenta s proruskými stranami a později i premiérkou Julijí Tymošenkovou několikrát ocitla v politické krizi. Od Majdanu k válce Tyto krize nakonec vedly k Juščenkově drtivé porážce v prezidentských volbách 2010, které vyhrál samotný Janukovyč. Ten velmi rychle začal koncentrovat moc ve svých rukou. I přesto EU v jednáních o asociační dohodě pokračovala. Obávala se totiž, že by se Ukrajina odvrátila směrem k Rusku. Heslo „více za více“ tedy šlo stranou. V roce 2012 sice začala na reformách opět trvat, ale nakonec od svých požadavků ustoupila a naplánovala podpis asociační dohody na listopad 2013. Janukovyč však den před podepsáním obrátil. Zároveň oznámil posílení vazeb s Ruskem, Ukrajina se měla stát členem Eurasijského celního svazu, ruské alternativy EU. Proti tomuto rozhodnutí se ozvala skupina Ukrajinců, která začala protestovat na Náměstí Nezávislosti v Kyjevě. Janukovyčův režim ale po několika dnech začal demonstrace násilně rozhánět. Pokus zneškodnit protesty však vyvolal opačný efekt – hnutí vzrostlo a v důsledku revoluce, dnes známé jako Euromajdan, Janukovyč utekl do Ruska. Pár týdnů nato Rusko anektovalo Krym a poté sehrálo klíčovou roli v nezákonném odtržení Doněcké a Luhanské oblasti. Zelenskyj a nová šance Dne 27. června 2014 podepsal nový prezident Petro Porošenko asociační dohodu s EU, v platnost vstoupila o tři roky později. Podobné dohody uzavřela EU i s Moldavskem a Gruzií. Díky asociačním dohodám se tyto země ve vybraných sektorech podílejí na evropském jednotném trhu. Mezi EU a asociovanými zeměmi jsou tedy rušena cla a jiné restrikce, k tomu navíc přijímají tyto země část evropského práva. V asociačních dohodách však nebyla zakotvena perspektiva plného členství. Ukrajina o něj i tak nadále usilovala. V roce 2019 byl dokonce schválen ústavní dodatek, který zemi zavazuje ke členství v EU i NATO. Na odmítavé pozici ze strany Unie to však nic nezměnilo. Porošenko i přes prozápadní rétoriku podobně jako Juščenko neprosadil mnoho reforem, a tak jej v prezidentském křesle v květnu 2019 po drtivém vítězství vystřídal herec a komik Volodymyr Zelenskyj. Před několika dny provedlo Rusko plnou invazi na Ukrajinu. I přesto, nebo spíše právě proto, že ruská armáda stojí před Kyjevem, se Zelenskyj rozhodl pro historický krok a podepsal oficiální přihlášku Ukrajiny do Evropské unie. Dokonce volá po „okamžitém“ vstupu pomocí „nové speciální procedury“. Prezidenti osmi postkomunistických členských států včetně Miloše Zemana se vyslovili pro urychlený přístup. I předsedkyně Evropské komise kandidaturu Ukrajiny podpořila. Výše popsaný vývoj však naznačuje, že i pokud se Ukrajina Rusku nakonec ubrání, čeká ji navzdory proklamacím ze strany EU ještě trnitá cesta k plnému členství. Převzato s laskavým svolením redakce serveru HlídacíPes.org.