Vedle Úřadu vlády stojí ruina, kde sídlil ústav se zajímavým osudem i první saunou v Praze. A co teď? Spadne?
Publikováno: 24.2.2024
ARCHITEKTURA / Klárov je pulsující oblast na Malé Straně pod Pražským hradem, v blízkosti Vltavy. Pro turisty se jedná o nástupní místo při poznávání levobřežní části metropole, jsou zde parky, křižovatky, projíždí zde několik tramvajových linek nebo lze využít stanici metra A Malostranská, která sousedí s barokní Valdštejnskou jízdárnou. Lokalita se vyznačuje silným geniem loci, zdejší domy mají hlubokou paměť. Bohužel jeden z nich, Klarův ústav slepců, stojící v těsné blízkosti Úřadu vlády, je na spadnutí a jeho budoucnost je stále v mlhách. Samotný název je připomínkou Aloise Klara (1763–1833), který v roce 1832 založil Ústav pro zaopatřování a zaměstnávání dospělých slepců v Čechách. Šlo o nesmírně progresivní krok znamenající převrat v péči o nevidomé. Hlavní budovu nechal vystavět Klarův syn a pokračovatel rodinné filantropie Pavel Alois (1801–1860). Dvoupatrový, výrazně podélný a symetrický objekt se čtyřbokou věžičkou byl vystavěn v pozdně klasicistním slohu (Klárov čp. 131/3) v roce 1836 až 1844 na pozemku darovaném císařem Františkem I., přičemž stavitelem se stal osvědčený Josef Kranner (kromě jiného předseda Jednoty pro dostavbu Chrámu sv. Víta), jenž se mohl opřít o architekta Vincence Kulhánka. Dokončen byl v roce 1885, což byla zásluha zakladatelova vnuka Rudolfa Marii Klara. Podílely se na něm hned tři generace rodu Klarů. V roce 1898, po smrti Rudolfa Marii, přešlo vedení ústavu na Emila Wagnera, který navazoval na budovatelské aktivity svých předchůdců. Právě díky němu byla postavena takzvaná Nová budova (nábřeží Edvarda Beneše čp. 627/3), obsahující byty zaměstnanců, ale především velký slavnostní sál, umožňující konání různých akcí, a bazén s tělocvičnou. Jednalo se o multifunkční pojetí předbíhající dobu zrodu. Skutečnost, že nešlo…