Velké Rusko jako droga aneb Jak jsou ruské děti vychovávány k militarismu
Publikováno: 16.2.2025
GLOSA / Zajímalo by mne, kdy v lidech vzniká vlastenectví a jak se z nich vytrácí. Osobně jsem přesvědčena, že opravdové vlastenectví pociťují pouze občané úspěšných zemí. Vezměte si Švýcarsko. Myslím, že jeho občané jsou vlastenci, je velmi snadné milovat svou zemi, když je bohatá a žije se v ní pohodlně a každý se tam chce přestěhovat a ptá se sám sebe, proč se tam nenarodil. Kde se však bere láska k zemi, která mírně řečeno neprosperuje? Budu upřímná, narodila jsem se v řiti světa, a sice v Rusku, v periferním regionu a v chudé rodině. V roce 1992, rok po zániku Sovětského svazu, mi byl vystaven rodný list, který měl v hlavičce stále SSSR. Moje zrození proběhlo v té nejbouřlivější době, totiž ve velmi neklidných devadesátých letech. Ale i já jsem měla pocit vlastenectví. Nemyslím si, že se to předává s mateřským mlékem, vlastenectví považuji spíše za naučenou dovednost než za něco vrozeného. Je to podobné, jako když učíte dítě mluvit, narodí se jako nepopsaný list papíru, ale pak s ním začnete komunikovat. A stejným způsobem se vštěpuje vlastenectví. Jenže si představte situaci v Rusku, kdy malé dítě žije v opravdu nechutných podmínkách, přičemž jediným jídlem jsou brambory. A začne se ptát svých rodičů: Proč takhle žijeme? Protože nás ti zlí Američané chtějí porazit. Co je Amerika? A proč nás chce porazit? Amerika je země za oceánem, kde žijí lidé, kteří nám závidí. Proč nám závidí? Protože máme nejvíce přírodních zdrojů... A tak dále. Takto se v Rusku vychovává k toxickému vlastenectví. Rodiče by…