VIDEO: Co si myslel Leonard Bernstein o Beatles? Lekce z tolerance v sedmi minutách
Publikováno: 8.3.2024
NAŠLI JSME NA YOUTUBE / Jsou lidé, jejichž filmový příběh musí být dříve nebo později natočen. Už jenom proto, že do titulu stačí vetknout jejich jméno: Oppenheimer. Anebo dokonce jen přezdívku (jako v případě Leonarda Bernsteina): Maestro. Oba filmy měly premiéru vloni a zjevně předurčí ráz nadcházejícího oscarového ceremoniálu. O to víc mě překvapuje, kolik frustrovaných lidí (včetně mých přátel), je ani nedokoukalo. Vadilo jim, že nešlo o klasické životopisy. Jako kdyby Tolstého koncept Dětství, chlapectví, jinošství (zralý věk a smrt) měl být závazný i pro prvotřídní filmaře jakými jsou Bradley Cooper a Christopher Nolan. Jasně, všichni chceme být u toho, když madam Curie rozbíjí atom, Smetana ohluchne u piana a Zátopek porazí Mimouna. Když už nás to nepotkalo v životě, alespoň v ztemnělém sále kina chceme být u něčeho opravdu velkého, jakkoli víme, že Smetana není Smetana, ale Karel Höger. Navzdory tomu, že Jára Cimrman dělal všechno, co bylo v jeho silách, aby nám zpřítomnil dějiny (Čechove, dvě sestry, není to nějak málo?, Marconi, zkuste to bez drátů), jsme nenasytní a neodpouštíme. Maestro se provinil tím, že nám zůstal dlužen scénu, kterak „Leo“ Bernstein preluduje a náhle se mu zpod prstů vyřine melodie písně America z West Side Sory. Úplně to vidím, jak se jakoby náhodný hudební nápad pod rukama zkušeného aranžéra mění v definitivní tvar, tak jak ho známe z nezapomenutelného tanečního čísla na jedné ze střech „portorikánského“ domu nedaleko Harlemu. https://www.youtube.com/watch?v=v32U0mjGz6g&t=225s Jenomže, dámy a pánové, to by bylo klišé jako Brno, a Cooper, režisér a herec hlavní role, to dobře ví. Vlastně je v tom…