Vítej nám, raketo, my chceme mír. Veteráni boje proti radaru dodnes uctívají bezmocnost
Publikováno: 8.4.2026
NÁZOR / Právě v této době je poměrně aktuální, že by se íránské nebo nějaké jiné rakety mohly na našem nebi objevit, ale někdejší udatní bojovníci proti americkému radaru v Brdech ani po dvaceti letech nepociťují stín pochybnosti nad svým řáděním. Novinky.cz připomněly tehdejší prudké spory. Všichni protiradarovci jsou i dnes skálopevní jako soudruh Sála. Jan Kavan prohlásil: „Pořád si myslím, že je tato země na tom lépe bez amerického radaru, který by z nás teoreticky mohl udělat cíl.“ Imunolog Václav Hořejší to vidí podobně: „Přítomnost strategicky významného amerického zařízení na našem území by v případě nějakého amerického konfliktu pro nás byla ohrožením, jako se to děje v některých zemích kolem Perského zálivu hostících americké základny.“ Tomáš Tožička to shrnul jaksi obecně: „Vždy je lepší nemít na svém území cizí vojska, ať už jde o kohokoliv.“ A Jan Májíček soudí, že díky odmítnutí radaru jsme si zachovali „suverenitu a nejsme zatahováni do vojenských konfliktů, které vyvolává někdo jiný.“ Onen zamýšlený radar byl pasivní zařízení. Nevysílal žádné signály, neměl výbušniny, nezasahoval do ničeho. Byl to systém včasné výstrahy. Obsluha by čítala asi dvě stě lidí a měl stát v odlehlém vojenském prostoru Brd, kde by případný útok na toto zařízení ohrozil spíš divoká prasata než pražské obyvatelstvo. Přirovnávat ho k americkým základnám u Perského zálivu, kde jsou tisíce vojáků a bojová letadla, je jako přirovnávat meteorologickou stanici k letadlové lodi. V debatě tehdy defilovala pozoruhodná galerie expertů. V televizních vstupech se zjevovali inženýři, jejichž jedinou kvalifikací bylo,…