Vladimir Sorokin – prorok i kronikář ruské apokalypsy
Publikováno: 13.8.2025
Ve čtvrtek 7. srpna oslavil sedmdesáté narozeniny jeden z nejzajímavějších a nejkontroverznějších současných ruských spisovatelů – Vladimir Georgijevič Sorokin. Pro ty, kteří se někdy setkali s jeho dílem, asi nebude překvapení, že je musel slavit mimo svou vlast. Vládnoucímu režimu v Rusku byl ostatně trnem v oku už od doby, kdy se před čtvrt stoletím dostal Putin k moci. Jen těžko bychom dnes hledali spisovatele, jenž s takovou fantazií, žánrovou pestrostí, nesmlouvavostí i jasnozřivostí ve svém díle reflektuje a zároveň předpovídá mravní a politický rozklad ruské společnosti. Svým postmoderně provokativním literárním stylem vytvořil Sorokin unikátní a barvitou kroniku shora drcené ruské duše udržované ve stavu neustálého vnitřního i vnějšího ohrožení. Ve způsobu, jak pomocí fantaskních a groteskních prvků dokáže zachytit zvrácenou realitu doby možná dokonce lépe a působivěji než sebelepší reportér či dokumentarista, navazuje do značné míry na geniální autory z doby stalinského teroru Michaila Bulgakova či Daniila Charmse. Dítě moskevského undergroundu Sorokin vyrůstal v Moskvě, kde také vystudoval mechanické inženýrství na Gubkinově institutu zpracování ropy a zemního plynu. Mnohem víc ho ale zajímalo výtvarné umění a literatura, proto se od 70. let minulého století začal pohybovat v kruzích moskevského undergroundu. Psal básně, maloval, ilustroval a graficky upravoval knihy. Už v roce 1972 mu sice v časopise Naftařská tajemství vyšly první básně, vzhledem k povaze své tvorby blízké hnutí moskevských konceptualistů však neměl šanci v tehdejším Sovětském svazu oficiálně své práce dále publikovat. Jeho povídky kolovaly pouze v samizdatu, až teprve v roce 1985 během Gorbačovovy perestrojky vyšla ve Francii nejdříve časopisecky šestice krátkých povídek a posléze také vynikající román Fronta. Jedná se o experimentální text bez jediného narativního přechodu tvořený pouze replikami lidí čekajících ve frontě na…