Vládní klídek tváří v tvář hrozbě může mít vysvětlení, z něhož mrazí. Přímo se ale nabízí
Publikováno: 4.9.2026
KOMENTÁŘ / Kancléře Friedricha Merze jsem ujistil o naší solidaritě. Rusko nás chce zastrašit, narušit naši jednotnou schopnost odstrašení a přimět nás, abychom ustoupili od podpory Ukrajiny. To se mu nepodaří. Společně s našimi spojenci jsme odhodláni zvýšit naše kolektivní obranné úsilí a posílit naši schopnost odstrašení. S ohledem na vývoj situace budu zítra ráno předsedat zasedání Rady národní bezpečnosti. Tato slova se na jednom premiérském účtu na sociální síti X objevila asi dvacet minut poté, co v úterý Němci oznámili, že za útokem na letiště v Lipsku stojí Rusko. Bylo by skvělé, kdyby patřila českému předsedovi vlády Andreji Babiši (ANO), ale ten si na reakci nechal téměř celý den. Vzhledem k tomu, kolik času měl na přípravu, nebyl jeho výstup v porovnání z výše uvedeným příspěvkem švédského premiéra Ulfa Kristerssona nic moc. A popravdě, ta časová prodleva je neodpustitelná. Člověk se neubrání dojmu, že bezprecedentní ohrožení země Babiše prostě nijak nevzrušuje a že k jakési povinné reakci ho dotlačily okolnosti, hlavně aby mezi spojenci nevybočoval až příliš. On chce přece mír, tak proč by svolával Bezpečnostní radu státu? A zatímco se - nejen ve zmíněném Švédsku - téměř okamžitě k hodnocení situace přidali i ministři zahraničí, u nás ticho po pěšině. Petr Macinka (Motoristé sobě) se nechal slyšel až další den dopoledne. „Zjištění jsou alarmující a není možné je brát na lehkou váhu,“ prohlásil s tím, že si kvůli tomu nechá předvolat ruskou…