Volání po eutanazii ignoruje rizika a hazard s lidskými životy
Publikováno: 31.3.2024
ESEJ / V českých médiích v posledních letech výrazně vzrostl tlak na legalizaci eutanazie či asistované sebevraždy. Deklarovaným cílem je ukončení utrpení nevyléčitelně nemocných pacientů. Soustavná prezentace údajné blahodárnosti usmrcení pacienta vede logicky k tomu, že podle průzkumů roste množství Čechů, kteří zavedení eutanazie podporují. Média pak zase při zprávách o průzkumech vytvářejí dojem jasného a nekomplikovaného většinového souhlasu a různí aktivisté se pozastavují nad neochotou politiků vyjít tomuto volání vstříc. Měli by přece konečně přijmout příslušný zákon a umožnit tak lidem, aby na základě svobodného rozhodnutí mohli ukončit své trápení. Celá věc ale není ani náhodou tak jednoduchá, jak se jeví z médií a v příspěvcích bioetiků, kteří si prosazení eutanazie vytkli za svůj cíl. Následující text je publicistickým zhodnocením dosavadní veřejné debaty o eutanazii a polemikou s převládajícím mediálním trendem z pohledu dlouholetého šéfredaktora a komentátora. Jde přitom o nízkou kvalitu veřejné (a mediální) debaty o něčem, co patří k tomu nejvážnějšímu v lidském životě. Obvyklý mediální tón v informování o eutanazii působí jako hudba sladké budoucnosti lidstva zbaveného přízraku utrpení. Avšak jen letmá hodnotová analýza těchto textů a relací ukazuje na převahu pozitivního chápání eutanazie, tedy jako něčeho, co zlepší kvalitu lidského života a přispěje k civilizovanější a modernější společnosti. První otázka: Proč mluvíme o „dobré smrti“? Debatu o eutanazii provází určitý terminologický zmatek, kdy se pod jedním slovem chápe někdy řada odlišných věcí, což je dáno dlouhým historickým vývojem a také různou praxí v zemích, kde byla eutanazie legalizována. Samotné slovo eutanazie znamená v řečtině "dobrá smrt"…