Volič chce věřit, že pro něj maká superman, který nemusí spát. Realitu předvedli Babiš s Havlíčkem
Publikováno: 9.2.2025
GLOSA / Elon Musk se nedávno pochlubil, že jeho podřízení v nově zřízeném Oddělení pro efektivitu vládních výdajů (DOGE) pracují ne 70, ne 90, ale 120 hodin týdně. To vychází včetně víkendů na nějakých 17 hodin denně. I u nás jsme měli takové úderníky. Karel Havlíček se holedbal, že spí jen pět hodin denně. To by asi Muskovu pracovní dobu ustál. Jeho současný firemní šéf Andrej Babiš si dokonce do titulu knihy, kterou mu napsal někdo jiný, vetknul, že spí jen náhodou. Pracovitost ale sama o sobě žádnou ctností není, ani pokud není jen předstíraná. Třeba takový šéf Čeky Felix Dzeržinskij byl proslulý tím, že dřel do úmoru a v kanceláři i přespával. Nebýt jeho zápalu a horlivosti, možná mohlo rudý teror přežít o něco více lidí. Tvrdá práce má zkrátka hodnotu, jen pokud přináší nějaký prospěch. Jenže právě prospěšnost práce je u takových lidí často kamenem úrazu. Pan nepostradatelný Hodně těchto velikánů má jedno společné. Jsou posedlí řízením každého detailu. Natolik věří své genialitě a nenahraditelnosti, že musejí mít vše pod kontrolou. Dnes se pro to používá termín mikromanagement. Elon Musk má podle mnoha bývalých i současných zaměstnanců svých firem sklon k chorobnému mikromanagementu. U Andreje Babiše a Karla Havlíčka jsme to nejjasněji viděli během covidu. Cit pro detail a pečlivost jsou samozřejmě chvályhodné, jenže jako u většiny věcí v životě jde o míru a také kontext. Každá pozitivní vlastnost má i svůj rub. Třeba schopnost držet vytyčený směr je krásná, pokud ovšem člověk jde…