Vraťme se ke čtení! Literatura pomáhá chápat dějiny a třeba i dnešní Rusko
Publikováno: 8.4.2024
ESEJ / Odehrálo se to na jedné naší kamenné univerzitě. Před pár lety, kdy přijímací zkoušky ještě probíhaly i ústně, jsem s jednou ctěnou kolegyní-jazykářkou (já jsem tam byl za literaturu) seděl u pohovorů na obor český jazyk a literatura. Uchazeči o studium měli předložit seznam toho, co přečetli. Nejmenovaný adept měl v tom svém hodně položek z 19. století, což nás mile překvapilo, takže jsme se ho zeptali, jestli je jeho vztah k tomuto období opravdu tak vřelý. Odpověděl, že nijak zvlášť a že se mu dost těch knížek zdálo nudných. Na to moje kolegyně: „Ale milý pane, během studia budete muset přečíst ještě hodně takových nudných knih, to holt k bohemistice patří.“ V té chvíli jsem zalapal po dechu a nevěděl co s očima. Adepta bohemistiky jsem ocenil za jeho brutální upřímnost, navíc v takové situaci, a zároveň ho i politoval: dozvědět se před vstupem na obor, že mě tam čeká dost nudy, by mě asi moc ke studiu nemotivovalo. A o tom, co řekla moje kolegyně ze sesterské katedry, od té doby přemýšlím. Čili: jak bych adeptovi bohemistiky odpověděl já? Vyzdvihl bych jeho čtenářskou aktivitu. Poté bych asi měl potřebu se ho zeptat, proč a čím se mu ty knihy zdály tak nudné. Možná by se tím rozproudila nějaká diskuse, v níž bych měl příležitost posléze říct, že studium bohemistiky spočívá v tom, aby postupně zjišťovali, že žádná, opravdu žádná kniha, s níž se zde setkáme, není nudná. Možná se nám tak může jevit, ale je to jen proto, že jsme k ní ještě nenalezli klíč. Neuměli jsme…