Všetko čo mám rád: drama o rodinných trampotách, které samo vznikalo ve skoro rodinné atmosféře
Publikováno: 16.2.2025
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Jedním z pouhých čtyř celovečerních hraných filmů vyrobených v roce 1992 na Slovensku byl i nostalgický příběh Martina Šulíka (* 20. 10. 1962) Všetko čo mám rád. Premiéru měl 5. 3. 1993 a v tom roce, stejně jako v následujícím, vzniklo vždy už jen po dvou slovenských hraných filmech. Od 1. 1. 1993 se totiž Československo rozdělilo na dva samostatné státy, v obou probíhala spontánní privatizace filmového podnikání, scházel kapitál i materiální zajištění. V Čechách jsme na tom byli o poznání lépe, ale žádná sláva to také nebyla, produkce začala klesat až pod polovinu dřívější zhruba třicítky filmů ročně v Čechách a deseti na Slovensku. Snad právě proto byl i další léta každý slovenský film podvědomě započítáván do stále jakoby společné tvorby, nemluvě o trvající nostalgii společné historie, příbuzenských i profesních spojnic. A Šulíkův snímek reprezentoval po jeho prvotině Neha (1991), ještě trochu artistním obrazu porevolučního rozpadu dosavadních mezilidských pravidel a hodnot, také jakousi přirozenou návaznost na obnovované vzpomínky na československou filmovou novou vlnu 60. let. Jako u dalších opusů už šulíkovského magického realismu ve snímcích Záhrada (1995), Orbis Pictus (1997) a Krajinka (2000). Východ slnka Psychologické drama o 96 minutách začíná statickým záběrem na východ slunce nad vodní hladinou, který trvá přesně minutu čtyřicet vteřin. To byla sebevražedná filmařská odvaha už v čase videoklipového vnímání počátku 90. let, natož dnes. „Začátek je vždycky klíčem k celému filmu a my jsme chtěli divákovi jasně naznačit, jaký ten náš bude,“ řekli mi k tomu před lety autoři námětu a scénáře Ondrej Šulaj (* 1951) a Martin Šulík. „Chtěli…