Všichni dobří rodáci: Buď ten film odvoláš, řekli režisérovi, anebo budeš pykat. Jasný zvolil emigraci
Publikováno: 6.10.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / „Od Touhy ke Kocourovi a teď k Rodákům," tak lapidárně popsal kdysi Vojtěch Jasný (30. 11. 1925 – 15. 11. 2019) svou tvůrčí dráhu. Můžeme a musíme ale jít v jeho životopise ještě dál proti času. Až třeba k otřesně dogmatickému a kamuflujícímu "hranému dokumentu" z vesnice 50. let Neobyčejná léta (1952), který natočil s Karlem Kachyňou hned po studiích na FAMU (1946–1951). Anebo dokonce k Jasného dětství a mládí v učitelské rodině v Kelči na Moravě a k otcově smrti v koncentráku v Osvětimi v roce 1942. Tam všude, jedno zda v kladném, či záporném smyslu, do sebe Jasný nasával životní zkušenosti a poznání, které ale teprve od konce 50. let začal zúročovat v myšlenkově i umělecky stále nezávislejších dílech. Nejprve opravdu v povídkové tetralogii Touha (1958), představující život v jeho věčném koloběhu zrození a smrti na pozadí opakujících se přírodních proměn. Pak ve filozofické pohádce Až přijde kocour (1963), podobenství o charakterech našich současníků a o společenské i individuální etice. A posléze právě ve Všech dobrých rodácích (1968), založených na podobném principu nepřerušitelnosti životního řetězu a zároveň znovu vydávajících výmluvné svědectví o lidských vlastnostech, povahách, přednostech i slabostech. Vyplň se, osude "Tady je tvůj Rhodos a tady skákej. A co jsme si upekli, to si taky snězme. Ale co jsme si vlastně my sami upekli? Co jsme mohli a co jsme nemohli? Sbohem, všichni moji dobří rodáci. Sbohem, a kdybychom se už neviděli, vyplň se, osude!" Takhle Jasného příběh končí slovy filmového vypravěče (Martin Růžek). A osud se vyplnil: s Vojtěchem Jasným, autorem námětu…