Všichni umřeli, zbyla jen Táňa. Zápisky malé dívenky vyprávějí hrůzy obléhání Leningradu
Publikováno: 10.7.2024
HISTORIE / Devět stránek, pár jmen členů rodiny a data. Skromný deníček teprve jedenáctileté ruské dívky Táni Savičevové vyjadřuje ale ve skutečnosti mnohem více – za několika řádky se ukrývá neuvěřitelná trýzeň, s níž v ulicích obléhaného Leningradu bojovala její rodina a více než tři miliony obyvatel. Dnešní Petrohrad, založený na počátku 18. století carem Petrem Velikým, je tradičním sídlem ruských carů a vznešeným městem na břehu Baltského moře, v němž se k nebi pnou majestátní paláce, doširoka se rozevírají bulváry a řeku Něvu překračují stovky mostů. Od září roku 1941 až do ledna 1944 se však město, od roku 1924 nesoucí jméno Leningrad, stalo místem hrůzy. Místem, kde zahynulo nejvíce lidí během celé druhé světové války. A mezi nimi i téměř celá rodina Taťjany Nikolajevny Savičevové. Nacisté jim vpadli do života Narodila se v lednu roku 1930 jako nejmladší z celkových pěti potomků leningradského pekaře Nikolaje Rodionoviče Savičeva a švadleny Mariji. Když bylo dívce pouhých šest let, zemřel jí otec. Spolu se sestrami Jevgenijí (Žeňou) a Ninou a bratry Michailem a Leonidem (Ljokou) vyrůstala s matkou, otcovými bratry a babičkou. Léto roku 1941 plánovala rodina strávit na venkově u příbuzných. Neodjela. Vojska nacistického Německa zaútočila spolu se svými spojenci 22. června v rámci operace Barbarossa na Sovětský svaz, aby zničila bolševický režim a vydobyla „životní prostor“ pro Třetí říši. Savičevovi, jako mnoho dalších obyvatel, zůstali v Leningradu a zapojili se do služby v civilní obraně. Zatímco matka Marija šila uniformy pro vojáky, strýcové Vasja a Ljoša sloužili v jednotkách…